Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Vědci z University of Sydney a CSIRO (Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation) objevili pomocí radioteleskopu ASKAP (Australian Square Kilometre Array Pathfinder) neutronovou hvězdu, která rotuje pomaleji než kterákoliv jiná dříve objevená. Toto zjištění zpochybňuje stávající modely chování neutronových hvězd a mohlo by ovlivnit naše chápání vývoje hvězd a charakteristik těchto hustých pozůstatků supernov.
Ultrachladné trpasličí hvězdy jsou rozšířené ve slunečním sousedství. Nicméně jejich extrémně nízká jasnost ponechala jejich planetární populaci do značné míry neprozkoumanou a dosud bylo zjištěno, že pouze jedna z nich, TRAPPIST-1, hostí tranzitující planetární systém. Astronomové s projektem SPECULOOS (Search for Planets EClipsing ULtra-cOOl Stars) nyní detekovali planetu velikosti Země na 17hodinové oběžné dráze kolem blízké trpasličí hvězdy SPECULOOS-3.
Velký binokulární dalekohled neboli LBT (Large Binocular Telescope) na Mount Graham spravovaný University of Arizona je jediný svého druhu se dvěma zrcadly o průměru 8,4 metru namontovanými vedle sebe. Výkonný systém adaptivní optiky kompenzuje rozmazání snímku způsobené atmosférickými turbulencemi, což z něj činí jednu z nejvýkonnějších pozemských observatoří na světě.
Průkopnická studie poskytuje čerstvé poznatky o původu středně hmotných černých děr (IMBH – Intermediate Mass Black Hole). Provedením vůbec prvních simulací jednotlivých hvězd ve formující se kulové hvězdokupě vědci identifikovali potenciální mechanismy, jejichž prostřednictvím by tyto husté hvězdokupy mohly vést ke vzniku IMBH. Nový výzkum využívá vůbec první simulace jednotlivých hvězd při formování kulových hvězdokup k prozkoumání potenciálních mechanismů formování středně hmotných černých děr.
Astronomové používající přístroj NIRSpec (Near-Infrared Spectrograph) na palubě vesmírného teleskopu Jamese Webba získali spektrum rekordní galaxie JADES-GS-z14-0, pozorované pouze 290 milionů let po Velkém třesku. To odpovídá rudému posuvu asi z=14, což je míra toho, jak moc je světlo galaxie nataženo expanzí vesmíru. JADES-GS-z14-0 ležící v souhvězdí Pece (Fornax) byla objevena v rámci programu JWST Advanced Deep Extragalactic Survey (JADES). Galaxie je nečekaně jasná a má poloměr 260 parseků (848 světelných let). Objev dokazuje, že svítící galaxie byly na místě již 300 milionů let po Velkém třesku a jsou běžnější, než se očekávalo před vypuštěním Webbova teleskopu.
Nové poznatky z evropské mise Solar Orbiter přesně určily původ „pomalého“ slunečního větru v oblastech, kde se magnetické siločáry Slunce znovu spojují, což nabízí hlubší pohled na dynamiku Slunce a potenciální dopady na Zemi. Solar Orbiter pomáhá identifikovat zdroj „pomalého“ slunečního větru a rozšiřuje naše znalosti o některých slunečních procesech a jejich vlivu na kosmické počasí.
Vědci z Yale a Hongkongské univerzity navrhují pátrat po jasných záblescích z událostí roztrhání hvězd slapovými silami, aby odhalili první hvězdy ve vesmíru, které jsou nepolapitelné navzdory své významné roli v kosmickém vývoji. Vědci tvrdí, že první hvězdy po sobě zanechaly výrazné záblesky, které mohou být detekovány novou generací vesmírných dalekohledů.
Výzkum publikovaný v Nature Astronomy posouvá naše chápání atmosférického úniku u exoplanet s nízkou hmotností tím, že podrobně popisuje hydrodynamické únikové procesy a zavádí novou klasifikační metodu založenou na hmotnosti, poloměru a orbitální vzdálenosti planety. Tato studie pomáhá předpovídat dopad takových úniků na hmotu, klima a obyvatelnost planety.
Na připojeném obrázku je vědecká družice GRATTIS na oběžné dráze Země se dvěma gravitačními referenčními senzory na palubě. Observatoř bude sloužit jako testovací platforma pro inerciální referenční systémy nové generace ke sledování pohybů hmoty na zemském povrchu a poskytne vhled do vědy o klimatu, geologii, oceánografii a hydrologii.
WASP-193b, nově objevená exoplaneta, je o 50 % větší než Jupiter, ale sedmkrát méně hmotná, s extrémně nízkou hustotou podobnou cukrové vatě. Objev planety WASP-193b a potvrzený observatořemi v Chile zpochybňuje současné planetární teorie a vyžaduje další studium. Tato exoplaneta je druhou dosud objevenou exoplanetou s nejnižší hustotou.