Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Sluneční fyzikové odhalují skryté hlubiny supergranulí. Na připojeném obrázku je umělecké ztvárnění slunečních supergranulí. Ty přenášejí teplo v blízkosti povrchu Slunce a jsou přibližně 3krát větší než Země. Horký materiál zevnitř Slunce stoupá k povrchu a ochlazuje se, než se ponoří zpět do slunečního nitra. Vědci využívají k nahlédnutí pod povrch zvukové vlny, které se na povrchu projevují jako vlnění.
Program MIRI Mid-Infrared Disk Survey (MINDS) využívá přístroj MIRI (Mid-Infrared Instrument) Vesmírného dalekohledu Jamese Webba ke studiu chemických a fyzikálních vlastností disků kolem mladých hvězd, aby astronomové porozuměli možnému vzniku planet. Vesmírný teleskop Jamese Webba objevil velké množství plynů bohatých na uhlík, které slouží jako přísady pro budoucí planety kolem hvězd s velmi nízkou hmotností, ale s nedostatkem sloučenin bohatých na kyslík, což naznačuje, že taková prostředí by mohla hostit chemicky odlišné kamenné planety.
Připojený obrázek ukazuje galaxii vznikající jen několik set milionů let po Velkém třesku, kdy byl vesmír během éry reionizace směsí průhledného a neprůhledného plynu. Data z Vesmírného teleskopu Jamese Webba ukazují, že v sousedství těchto raných galaxií je hodně chladného neutrálního plynu – a že plyn může být hustší, než se očekávalo. Webbův teleskop pozoroval tyto galaxie v rámci svého průzkumu Cosmic Evolution Early Release Science (CEERS) několik měsíců poté, co začal v roce 2022 provádět pozorování. CEERS zahrnuje snímky i spektra ze spektrografu NIRSpec (Near-Infrared Spectrograph). Data z CEERS byla okamžitě zveřejněna na podporu objevů, jako je tento, v rámci Webbova programu Early Release Science (ERS).
V novém článku astrofyzikové pod vedením Bostonské univerzity (BU) vypočítali pravděpodobnost, že Země byla vystavena studeným, drsným mezihvězdným mračnům, což je jev, který se dříve v geologických klimatických modelech nezvažoval. Na krátkou dobu před miliony let mohla být Země zbavena ochranného plazmového štítu Slunce, zvaného heliosféra, který je na připojeném obrázku znázorněn jako tmavě šedá bublina na pozadí mezihvězdného prostoru. Podle nového výzkumu to mohlo vystavit Zemi vysokým úrovním radiace a ovlivnit její klima.
Vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) objevil pozoruhodný počet vzdálených supernov, což poskytuje nový pohled na strukturu a expanzi raného vesmíru. To zahrnuje detekci supernov typu Ia na bezprecedentní vzdálenosti, což přispívá k našemu pochopení vesmírných vzdáleností a expanze vesmíru. Webbův teleskop našel v raném vesmíru 10krát více supernov, než bylo známo. Ukázalo se, že vesmírný teleskop Jamese Webba vyniká jako lovec supernov! Díky své extrémní citlivosti v infračerveném spektru objevuje vzdálené supernovy téměř všude, kam se podívá.
Nová studie poskytuje jasný důkaz, že vnitřní jádro Země začalo snižovat svou rychlost rotace kolem roku 2010. Vědci z USC (University of Southern California) prokázali, že vnitřní jádro Země se zpomaluje ve vztahu k povrchu planety, jak ukazuje nový výzkum zveřejněný v Nature. Pohyb vnitřního jádra je diskutován vědeckou komunitou již dvě desetiletí, přičemž některé výzkumy naznačují, že vnitřní jádro rotuje rychleji než povrch planety. Nová studie USC poskytuje jednoznačný důkaz, že vnitřní jádro začalo kolem roku 2010 snižovat svou rychlost a otáčelo se pomaleji než zemský povrch.
Umělecké ztvárnění ukazuje systém novy HM Sagittae (HM Sge), kde bílý trpaslík přitahuje materiál ze svého souputníka – rudého obra. Kolem bílého trpaslíka se tak vytváří žhnoucí horký disk, který může nepředvídatelně podstoupit spontánní termonukleární explozi, protože příliv vodíku z rudého obra se zahušťuje a dochází k explozi. Tyto ohňostroje mezi doprovodnými hvězdami jsou pro astronomy fascinující tím, že poskytují pohled na fyziku a dynamiku hvězdného vývoje v binárních systémech.
Námraza detekovaná na rovníkových sopkách Marsu naznačuje neočekávanou dynamiku klimatu a nabízí nový pohled na koloběh vody na planetě a atmosférické podmínky nezbytné pro budoucí mise na Mars. Mezinárodní tým planetologů objevil stopy vodní námrazy na vrcholcích sopek Tharsis na Marsu, což jsou nejen nejvyšší vulkanické hory na rudé planetě, ale v celé Sluneční soustavě. Podle nové studie publikované 10. června 2024 v Nature Geoscience byl objev námrazy poprvé spatřen poblíž rovníku planety, což zpochybňuje stávající vnímání dynamiky klimatu planety.
Tento objev umožnila astronomická družice ESA s názvem Gaia, která mapuje více než miliardu hvězd v celé naší Galaxii i mimo ni a sleduje jejich pohyb, svítivost, teplotu a složení. Mléčná dráha postupem času rostla, jak se další galaxie přibližovaly, srážely se s ní a byly roztrhány a pohlceny naší Galaxií. Každá kolize vyvolala „vrásky“, které se stále čeří různými rodinami hvězd a ovlivňují to, jak se pohybují a chovají ve vesmíru.
Vědci z University of Sydney a CSIRO (Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation) objevili pomocí radioteleskopu ASKAP (Australian Square Kilometre Array Pathfinder) neutronovou hvězdu, která rotuje pomaleji než kterákoliv jiná dříve objevená. Toto zjištění zpochybňuje stávající modely chování neutronových hvězd a mohlo by ovlivnit naše chápání vývoje hvězd a charakteristik těchto hustých pozůstatků supernov.