Aktuality AK

Astronomové využívající soustavu radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) pořídili ve vysokém rozlišení snímek HL Tauri, mladé hvězdy v souhvězdí Býka. HL Tauri se nachází ve vzdálenosti 450 světelných let od Země. Hvězda známá také jako EPIC 210690913, HH 150 nebo TIC 353752575 je stará méně než 100 000 let. Protoplanetární disk kolem HL Tauri je neobvykle masivní a jasný, což z něj činí vynikající místo pro hledání známek formování planet.

LTT 1445A c je terestrická planeta v trojhvězdném systému LTT 1445, která je pouze 1,07krát větší než Země. Vyplývá to z článku, který byl publikován v Astronomical Journal. LTT 1445 je hierarchické trio červených trpaslíků spektrální třídy M, které se nachází 22,5 světelného roku daleko a jejichž poloha se promítá do souhvězdí Eridanus. Systém známý též jako TIC 98796344, TOI 455, L 730-18 nebo BD-17 588, se skládá z jasnější hvězdy LTT 1445A a slabší vizuální dvojhvězdy LTT 1445BC.

Tým výzkumníků využil gravitační čočku systému MG J0414+0534, pozorovanou pomocí soustavy radioteleskopů ALMA, k mapování distribuce temné hmoty v bezprecedentních podrobnostech, čímž potvrdil teorie studené temné hmoty a připravil půdu pro další objevy o dominantní, ale nepolapitelné složce vesmíru. Nový výzkum odhalil rozložení temné hmoty v dosud neviděných detailech až do měřítka 30 000 světelných let. Pozorované fluktuace poskytují lepší vymezení povahy temné hmoty. Na úvodním obrázku je vypočtené rozložení temné hmoty znázorněno oranžově; světlejší oblasti indikují vyšší koncentrace temné hmoty. Modrobílou barvou jsou vyznačeny obrazy vzdáleného kvasaru vytvořené gravitační čočkou.

Dva nové články publikované v časopise Nature podrobně popisují způsob, jakým seismická data odhalují specifika marťanského nitra. Každý z nich ukazuje 150 kilometrů silnou vrstvu roztavené silikátové horniny na základně pláště, která obaluje jádro Marsu z tekuté slitiny železa. To by mohlo mít důsledky pro naše chápání marťanské historie – ale také to může mít vliv na způsob, jakým interpretujeme seismická data Marsu, shromážděná přistávacím modulem sondy InSight v letech 2019 až 2022.

Pomocí kosmických teleskopů Chandra a Webb objevili astronomové NASA starověkou masivní černou díru, která poskytuje vodítka o původu prvních supermasivních černých děr ve vesmíru a zpochybňuje předchozí teorie o jejich růstu. Astronomové pomocí teleskopů NASA objevili dosud nejvzdálenější černou díru pozorovanou v oboru rentgenového záření. Černá díra je v rané fázi růstu. Tento výsledek pomůže vysvětlit, jak vznikly některé z prvních supermasivních černých děr ve vesmíru.

Doktorand z Lancasterské univerzity změřil optickou tloušťku Saturnových prstenců pomocí nové metody založené na tom, kolik slunečního světla dosáhlo kosmické sondy Cassini, když byla ve stínu prstenců. Optická tloušťka je spojena s průhledností objektu a ukazuje, jak daleko může světlo projít tímto objektem, než se pohltí nebo rozptýlí.

Vědci zjistili, že hluboký plášť Země může obsahovat kusy starověké planety Theia, což nabízí nový pohled na původ Měsíce a formování Země. Mezioborový mezinárodní výzkumný tým nedávno objevil, že masivní anomálie hluboko v nitru Země může být pozůstatkem srážky před 4,5 miliardami let, která vedla ke vzniku Měsíce. Tento výzkum nabízí důležité nové poznatky nejen o vnitřní struktuře Země, ale také o jejím dlouhodobém vývoji a formování vnitřní Sluneční soustavy. Studie, která se opírala o výpočetní metody dynamiky tekutin, které propagoval profesor Hongping Deng ze Shanghai Astronomical Observatory (SHAO) Čínské akademie věd, byla publikována v časopise Nature 2. listopadu 2023.

Data z kosmického dalekohledu Kepler odhalila nový systém nazvaný Kepler-385 se sedmi horkými velkými planetami, které obíhají kolem hvězdy o něco větší a teplejší než naše Slunce. Systém sedmi horkých planet byl odhalen pokračujícím studiem dat z vysloužilého kosmického dalekohledu Kepler. Každá z nich je doslova zalita sálavým teplem od své hostitelské hvězdy více než kterákoliv planeta ve Sluneční soustavě.

Infračervený pohled kosmického dalekohledu Jamese Webba vrhá nové světlo na mlhovinu v Orionu, ikonu noční oblohy. Tento oblak plynu je tak obrovský a jasný, že je viditelný pouhým okem, přestože je od Země vzdálen asi 1300 světelných let. Při pozorování malým dalekohledem začne prosvítat její pravá podstata: mlhovina v Orionu není jen oblak plynu, je to také obrovská hvězdná školka o průměru více než dvacet světelných let, kde se rodí nové hvězdy.

NASA zveřejnila nádherný ultrafialový snímek plynného obra – planety Jupiter, který pořídil Hubbleův vesmírný dalekohled HST. „Tento pohled na plynnou obří planetu, zveřejněný na počest toho, že se Jupiter dostal do opozice, ke které dochází, když jsou planeta a Slunce na opačných stranách oblohy, zahrnuje mimo jiné ikonickou, masivní bouři zvanou Velká rudá skvrna,“ uvedli astronomové z týmu HST. Při průměru necelých 16 000 km je Velká rudá skvrna 1,3krát větší než průměr Země.