Aktuality AK

Christopher Stark z Goddard Space Flight Center (NASA) a jeho kolegové představili nové koronografické snímky z přístrojů NIRCam (Near-Infrared Camera) a MIRI (Mid-Infrared Instrument) na palubě vesmírného teleskopu Jamese Webba, které odhalují dosud neviděné struktury v disku materiálu kolem mladé hvězdy Beta Pictoris (β Pic). Jedná se o mladý planetární systém, který se nachází přibližně 63 světelných let od Země. Odhaduje se, že je pouze 20 milionů let starý a je známo, že hostí planetu typu plynného obra Beta Pictoris b.

Pozorování pomocí interferometru Very Large Telescope Interferometer (VLTI) Evropské jižní observatoře (ESO) nalezla různé silikátové sloučeniny a potenciálně železo, tj. látky, které také ve velkém množství nacházíme na kamenných planetách Sluneční soustavy. Tříprstencová struktura se nachází v zóně vznikajících planet v cirkumstelárním disku, kde kovy a minerály slouží jako rezervoár stavebních bloků planet.

V létě roku 1989, ze vzdálené oblasti naší Sluneční soustavy, kde je sluneční světlo pouze slabou září, vyslala sonda NASA s názvem Voyager 2 na Zemi úplně první snímky Neptunu. Fotografie odhalily, že nejvzdálenější planeta od Slunce byla ohromující, tmavě modrá koule. Naproti tomu Uran, planetární soused Neptunu a první planeta objevená teleskopem, vypadal znatelně bledší.

Mezinárodní tým astronomů našel prstencové a spirální struktury ve velmi mladých planetárních discích, což dokazuje, že formování planet může začít mnohem dříve, než se doposud myslelo. Výsledky byly prezentovány na 243. zasedání Americké astronomické společnosti.

Tento hluboký soubor dat z rentgenové družice Chandra zachycující pozůstatky supernovy známé jako 30 Doradus B (30 Dor B) odhaluje důkazy o více než jedné explozi supernovy v historii tohoto pozůstatku. Neobvyklé struktury v datech družice Chandra nelze vysvětlit jedinou explozí. Tyto snímky 30 Dor B také ukazují optická data z dalekohledu Blanco v Chile a infračervená data z družice Spitzer. Další data z HST zvýrazňují ostré rysy na snímku.

Čína a Indie zaznamenaly úspěch při přistání na Měsíci, zatímco Rusko, Japonsko a Izrael skončily na lunárním smetišti. Nyní se dvě soukromé společnosti snaží dostat USA zpět do hry, více než pět desetiletí po ukončení programu Apollo. Je to součást snahy podporované NASA nastartovat komerční dodávky na Měsíc, protože vesmírná agentura se zaměřuje na návrat astronautů na souputníka Země. „Jsou to průzkumníci, kteří letí na Měsíc před námi,“ řekl administrátor NASA Bill Nelson.

Obrovský mrak vodíkového plynu se řítí směrem ke srážce s naší Galaxií – Mléčnou dráhou. A když ji zasáhne – za méně než 40 milionů let – může to spustit velkolepý výbuch tvorby nových hvězd. Mrak zvaný Smithův oblak podle astronoma, který jej objevil v roce 1963, obsahuje dostatek vodíku, aby vytvořil milion hvězd podobných Slunci. Jedenáct tisíc světelných let na délku a 2 500 světelných let na šířku je pouhých 8 000 světelných let od disku naší Galaxie.

Americká sonda Juno zakončila rok 2023 ve velkém stylu, když se 30. prosince přiblížila během svého 57. průletu kolem Jupitera k sopečnému měsíci Io blíže, než jakákoliv jiná mise za poslední dvě desetiletí. Sonda Juno, která v sobotu 30. prosince 2023 prolétla zhruba 1 500 kilometrů od měsíce Io, nejvulkaničtějšího tělesa ve Sluneční soustavě, dokázala zachytit úžasně detailní snímky tohoto Jupiterova měsíce. Jediný dřívější případ, kdy se kosmická sonda přiblížila k Io, nastal v roce 2001, kdy sonda Galileo proletěla 181 kilometrů nad jižním pólem satelitu Io.

Průlomová studie provedená týmem mezinárodních vědců odhalila bezprecedentní poznatky o povaze asteroidu Ryugu a vrhla světlo na složení malých těles ve Sluneční soustavě bohatých na vodu a uhlík. Nedávná studie týkající se vzorků asteroidu Ryugu, které dopravila na Zemi japonská sonda Hayabusa 2, nabízí nové chápání materiálů rané Sluneční soustavy, zpochybňuje předchozí názory o složení asteroidů a vlivu zemské atmosféry na meteority.

Jádra neutronových hvězd obsahují hmotu o nejvyšších hustotách v našem vesmíru. Tato vysoce stlačená hmota může projít fázovým přechodem, kdy se jaderná hmota roztaví na dekonfigovanou kvarkovou hmotu a uvolní své základní kvarky a gluony. V současné době však není známo, zda k přechodu skutečně dochází uvnitř alespoň některých neutronových hvězd. V nové studii fyzikové z University of Helsinki, University of Stavanger, Flatiron Institute a Columbia University kvantifikovali tuto pravděpodobnost kombinací informací z astrofyzikálních pozorování a teoretických výpočtů.