Aktuality AK

Usazeniny nalezené na blízkém asteroidu ukazují na slanou vodu ve vnější Sluneční soustavě. Vědci objevili ve vzorcích z asteroidu Ryugu minerály soli, které ukazují na minulost s kapalnou vodou. Přítomnost těchto solí naznačuje, že na mateřském tělese Ryugu bylo kdysi teplé slané prostředí, než voda zmizela. Tento objev by nám mohl pomoci pochopit roli vody při utváření planet a měsíců v celé Sluneční soustavě.

Nový výzkum ukazuje, že vnitřní jádro Země se může deformovat v důsledku turbulencí ve vnějším jádru, což mění jeho strukturu a rotaci. Nová studie ukazuje, že vnitřní jádro Země prochází strukturální proměnou. Studie vědců z USC (University of Southern California) publikovaná v časopise Nature Geoscience odhaluje strukturální změny v blízkosti vnitřního jádra Země, které naznačují, že se jeho povrch může měnit.

Úžasný infračervený snímek regionu Sagittarius C odhaluje stovky tisíc hvězd poblíž středu Mléčné dráhy, který pořídil dalekohled ESO Very Large Telescope (VLT). Teleskop pořídil infračervený snímek oblasti Sagittarius C, který odhaluje bohaté pole mladých hvězd. Tento průlom poskytuje vodítko k záhadnému deficitu pozorovaných mladých hvězd v jádru Mléčné dráhy a naznačuje, že oblasti zakryté kosmickým prachem jsou pokladnicí astronomických tajemství.

Podle předběžného výzkumu je kosmická superstruktura Quipu více než 13 000krát delší než Mléčná dráha. Seznamte se s Quipu, novým kandidátem na největší známou strukturu ve vesmíru. Je to v podstatě obří kupa galaxií, která se táhne v délce přibližně 1,3 miliardy světelných let. Její hmotnost dosahuje 200 biliard hmotností Slunce. A jako by to nestačilo, Quipu a další čtyři podobné struktury zahrnují 30 % galaxií, 45 % kup galaxií, 25 % hmoty a 13 % celkového objemu známého vesmíru.

Na obrázku je palomarský 48palcový (120 cm) dalekohled Samuel Oschin Telescope na observatoři v Kalifornii se snímkem Mléčné dráhy v pozadí. Hvězdy představují počet objevených supernov v jednotlivých směrech a ve vloženém obrázku je snímek galaxie po (vlevo) a před (vpravo) výbuchem supernovy. Nový ohromující objev odhalil, že bílí trpaslíci – o nichž se kdysi předpokládalo, že explodují předvídatelným způsobem – ve skutečnosti vybuchují překvapivě různými mechanismy.

Tento umělecký koncept představuje superneptunický svět obíhající kolem hvězdy s nízkou hmotností poblíž středu naší Galaxie – Mléčné dráhy. Vědci nedávno objevili takový systém, který může překonat současný rekord pro nejrychlejší systém exoplanet, který se pohybuje rychlostí nejméně 540 kilometrů za sekundu.

Podle nového výzkumu Kalifornské univerzity v Irvine mohou bílí trpaslíci představovat vhodné prostředí pro život na planetách, které se zformovaly v jejich obyvatelných zónách nebo do nich migrovaly, protože na jejich povrchu panuje teplejší prostředí než na planetách s hostitelskými hvězdami hlavní posloupnosti. Exoplanety obíhající v obyvatelných zónách bílých trpaslíků mohou mít příznivější podmínky pro život, které kompenzují ochlazování a pohasínání jejich hostitelských hvězd v průběhu času.

Pomocí dat z Hubbleova vesmírného dalekohledu HST a přístroje Keck Cosmic Web Imager (KCWI) na observatoři W. M. Kecka na Havaji identifikovali astronomové devět prstenců – více než bylo dosud zjištěno jakýmkoliv teleskopem v jakékoliv galaxii – kolem kolizní prstencové galaxie LEDA 1313424.

Významným astronomickým objevem je nález tří velmi slabých trpasličích galaxií, které nabízejí nový pohled na nejranější stadia vesmíru. Tyto galaxie, nalezené poblíž galaxie NGC 300 a izolované od hlavních galaktických vlivů, odhalují zásadní podrobnosti o procesech vzniku hvězd a kosmických událostech, které jejich vznik před miliardami let zastavily.

Pochopení toho, odkud se vzaly základní prvky Země – a proč některé z nich chybí – dlouho vrtalo vědcům hlavou. Nová studie nyní odhaluje překvapivý zvrat v příběhu vzniku naší planety. Nová studie vedená docentem Damanveerem Grewalem z Arizona State University ze School of Molecular Sciences a School of Earth and Space Exploration ve spolupráci s vědci z Caltechu, Rice University a MIT zpochybňuje tradiční teorie o tom, proč jsou Země a Mars ochuzeny o středně těkavé prvky MVE – moderately volatile elements.