Aktuality AK

Tlustá kůra Marsu by mohla být klíčem k podzemní vodě a skrytým magmatům, což zpochybňuje to, co jsme si mysleli, že víme o minulosti rudé planety. Mohlo by to znamenat, že Mars byl kdysi obyvatelnější, než jsme si představovali? Tlustá kůra Marsu mohla být skrytým motorem geologické aktivity, který produkoval granitová magmata a udržoval podpovrchové zásobárny vody.

Tým astronomů objevil první dvojhvězdný systém označený D9 v blízkosti supermasivní černé díry Sagittarius A* v naší Galaxii. Dříve se vědci domnívali, že takové systémy v této bouřlivé oblasti nemohou existovat. Očekává se, že D9 brzy splyne v jedinou hvězdu, což poskytne vodítko ke vzniku mladých hvězd v tomto extrémním prostředí.

Tento objev, popsaný v článku, který vyšel v časopise Nature Astronomy, znamená, že obyvatelné exoplanety mohly začít vznikat mnohem dříve – před vznikem prvních galaxií a o miliardy let dříve, než se dosud předpokládalo. Toto umělecké ztvárnění ukazuje vývoj vesmíru počínaje Velkým třeskem (vlevo) a následným vznikem kosmického mikrovlnného pozadí. Vznik prvních hvězd ukončuje kosmický temný věk, po němž následuje vznik galaxií.

Špičkový vesmírný přístroj objevil mikrobiální fosilie v pozemském sádrovci a dává naději, že by je jednoho dne mohla najít i marsovská vozítka. Pokud se v marťanských sulfátových horninách vyskytují stopy života, jsme možná blíže k důkazu, že Mars byl kdysi živý. Vědci možná konečně mají způsob, jak zjistit dávný život na Marsu pomocí studia mikrobiálních fosilií zachovaných v sulfátových minerálech.

Vědci zkoumající vzorky z lunárních misí Apollo odhalili důkazy o dvojím původu měsíční vody, který sahá až do doby vzniku Země a pozdějších dopadů komet. Pomocí pokročilých izotopových technik zpochybnili převládající teorie o vlivu slunečního větru, čímž připravili půdu pro udržitelný průzkum Měsíce a nově definovali, jak mohou zdroje vody podporovat lidské osídlení.

Doby ledové na Zemi nepřicházejí a neodcházejí náhodně; řídí se přísným vesmírným harmonogramem, který určuje oběžná dráha planety. Nová studie rozluštila tajenku, která stojí za těmito ledovými přechody, a odhalila, jak změny ve sklonu, kývání Země (precese) a tvaru její oběžné dráhy (excentricita) řídí cyklus nástupu a ústupu ledovců. Ledovcové cykly nejsou náhodné, ale mají předvídatelný rytmus, který určuje oběžná dráha Země.

Podle nových důkazů z čínského vozítka Zhurong se na Marsu kdysi mohl nacházet rozsáhlý oceán bez ledu. Pomocí radaru schopného proniknout pod povrch rover odhalil v podzemí svažité písečné nánosy, které silně připomínají plážové útvary na Zemi. Tento objev naznačuje, že na Marsu existovalo dlouholeté dynamické pobřeží, kde vlny roznášely sedimenty – prostředí, které mohlo podporovat život.

Vědci odhalili nový způsob, jakým mohou vznikat objekty s planetární hmotností (PMO – planetary-mass object) – nikoliv jako nedorostlé hvězdy nebo vyvržené planety, ale v důsledku násilných kosmických setkání. Simulace s vysokým rozlišením odhalily, že při srážkách cirkumstelárních disků v mladých hvězdokupách vytvářejí jejich gravitační síly „slapové mosty“ z plynu, které se hroutí do PMO. To vysvětluje, proč existuje tolik těchto volně putujících objektů a proč se často vyskytují v párech.

Aby byl vesmírný servis bezpečnější a efektivnější, vytvořili vědci metodu optimalizace trajektorie pro CubeSaty, která je úsporná a bez kolizí. Jejich algoritmus umožňuje malým kosmickým sondám spolupracovat při sestavování nebo opravách vesmírných teleskopů a díky pokročilému matematickému modelování překonávat problémy vzdáleností v hlubokém vesmíru. Zásadní průlom v jejich výzkumu nastal uprostřed letu letadlem, kdy byl konečně vyřešen přetrvávající numerický problém. Kromě vesmíru má tato metodika široké uplatnění i pro jiné plánování trajektorií.

Nová technologie adaptivní optiky má změnit detekci gravitačních vln a umožnit detektoru LIGO a budoucím observatořím, jako je Cosmic Explorer, dosáhnout nových výšin. Cosmic Explorer je koncept observatoře nové generace, který výrazně prohloubí a zpřesní pohled lidstva na vesmír pomocí gravitačních vln. Díky korekci zkreslení zrcadla umožní tento průlomový objev dosáhnout extrémních výkonů laseru, což vědcům pomůže prozkoumat nejranější okamžiky vesmíru a zpřesnit naše znalosti o černých dírách, a také o časoprostoru.