Aktuality AK

Na základě katalogu 26 041 bílých trpaslíků pozorovaných pomocí přehlídky Sloan Digital Sky Survey (SDSS) astronomové potvrdili dlouho předpovídaný efekt u těchto starých ultrahustých hvězd. Hvězdy, které nejsou dostatečně hmotné na to, aby se na konci svého hvězdného vývoje proměnily v neutronové hvězdy nebo černé díry, vypudí své vnější vrstvy a zanechají po sobě jádra v podobě kompaktních pozůstatků známých jako bílí trpaslíci. Všechny hvězdy s počáteční hmotností od 0,07 do 8 hmotností Slunce, což je přibližně 97 % všech hvězd, končí svůj život jako bílí trpaslíci.

Na publikovaném snímku, který zpřístupnila NASA, je umělecké ztvárnění sondy Parker Solar Probe, která se blíží ke Slunci. Díky revolučnímu tepelnému štítu, který je schopen odolat teplotě až 1 370 stupňů Celsia, je sonda navržena tak, aby snesla sluneční žár jako nikdy předtím. Sonda NASA se chystá proletět blíže ke Slunci než jakýkoliv jiný objekt vyslaný dříve.

Nová pozorování ukazují, že planety vznikající v protoplanetárních discích, jako je ten kolem hvězdy PDS 70, mohou vyvolat vznik dalších planet. Toto zjištění, založené na snímcích s vysokým rozlišením z radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), podporuje domino efekt při postupném formování planetárních systémů.

Konečně se podařilo rozluštit desítky let trvající záhadu podivných pohybů hvězd v Omega Centauri, největší hvězdokupě Mléčné dráhy. Omega Centauri byla zkoumána s cílem zjistit, zda jsou vysoké rychlosti jejích hvězd způsobeny černou dírou střední hmotnosti nebo více menšími černými dírami hvězdné velikosti. Nejnovější údaje z urychlení pulsarů naznačují druhou možnost, což posunuje naše chápání vzniku černých děr.

Publikovaná ilustrace znázorňuje rekonstrukci toho, jak by vypadala galaxie Firefly Sparkle asi 600 milionů let po Velkém třesku, kdyby nebyla roztažená a zkreslená přirozeným efektem známým jako gravitační čočkování. Tento koncept je založen na snímcích a datech z vesmírného teleskopu Jamese Webba (JWST).

Když se JWST podíval na planetu, která měla být horkým jupiterem, našel místo toho něco jiného: načechranou, zmenšující se planetu, která se podobá spíše Neptunu ve Sluneční soustavě. Téměř tři desetiletí od prvního objevu exoplanet si astronomové stále nejsou jisti, jak tyto rozmanité světy vznikají. Každá nová mladá tranzitující planeta je pro jejich modely cenným cílem – a proto vesmírný dalekohled Jamese Webba v roce 2023 na několik hodin zaměřil svou pozornost na mladý svět s názvem HIP 67522 b.

Astronomové zjistili, že exoplaneta WASP-69 b má ohon podobný kometárnímu, který se vlivem hvězdného větru z její hostitelské hvězdy táhne více než 350 000 km daleko. K tomuto jevu dochází, když planeta v průběhu času pomalu ztrácí svou atmosféru, kterou hvězdný vítr formuje do výrazného ohonu, jenž se může měnit v závislosti na proměnách hvězdného větru.

Sonda NASA Juno se několikrát přiblížila k Jupiterovu vulkanickému měsíci Io a poskytla nám úžasné pohledy na toto vzdálené sopečné těleso. Nedávné průlety koncem roku 2023 a začátkem roku 2024 umožnily planetologům hlubší pohled na vulkanické dění tohoto „trýzněného“ měsíce. NASA nyní zveřejnila nové snímky tohoto sopečného světa, které pořídila vysoce citlivá kamera sondy Juno nazvaná Stellar Reference Unit a které ukazují žhavou lávu a čerstvé lávové proudy.

Analýza téměř šesti milionů galaxií za období 11 miliard let, kterou provedla společnost DESI, poskytuje přesvědčivé důkazy o tom, že vesmírná seskupení se řídí Einsteinovou obecnou teorií relativity. Zjištění potvrzují hlavní model vesmíru a zpřesňují limity alternativních teorií a nabízejí bezprecedentní pohled na temnou energii a gravitaci.

V rozporu s dřívějšími tvrzeními se na Jupiterově měsíci Io pod jeho povrchem nenachází mělký globální magmatický oceán. Vyplývá to z článku publikovaného v časopise Nature. Pozorování sondy Juno v kombinaci se všemi dostupnými historickými údaji naznačují, že sopečná činnost na Jupiterově měsíci pravděpodobně nepochází z magmatického oceánu těsně pod povrchem. Tato zjištění mohou vést k přehodnocení představ o nitru měsíce Io, a také mohou mít vliv na dosavadní poznatky o vzniku a vývoji planet.