Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Nová pozorování ukazují, že planety vznikající v protoplanetárních discích, jako je ten kolem hvězdy PDS 70, mohou vyvolat vznik dalších planet. Toto zjištění, založené na snímcích s vysokým rozlišením z radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), podporuje domino efekt při postupném formování planetárních systémů.
Objevy v multiplanetárních systémech
Nová radioastronomická pozorování formujícího se planetárního systému odhalují, že jakmile se v blízkosti hvězdy objeví první planety, mohou ovlivňovat okolní materiál a vést jej k tvorbě dalších planet ve větší vzdálenosti. V tomto procesu hraje každá planeta roli při vytváření další, podobně jako padající domino spouští jedno druhé.
Astronomové dosud identifikovali více než 5 500 planetárních systémů, přičemž u více než 1 000 z nich bylo potvrzeno, že mají několik planet. Planety vznikají v protoplanetárních discích – masivních oblacích plynu a prachu obklopujících mladé hvězdy. Navzdory těmto poznatkům zůstává přesný proces vývoje multiplanetárních systémů, jako je naše Sluneční soustava, nejasný.
Příkladná studie PDS 70
Klíčovým systémem pro studium vzniku planet je PDS 70, mladá hvězda vzdálená 367 světelných let v souhvězdí Kentaura. Je to jediná známá hvězda, u níž byly přímo pozorovány plně zformované planety v protoplanetárním disku pomocí optického a infračerveného zobrazování. (První potvrzený snímek nově zrozené planety zachycený pomocí dalekohledu VLT ESO.)
Dřívější pozorování rádiových vln pomocí radioteleskopu ALMA odhalila prstenec prachových zrn za oběžnými drahami dvou známých planet PDS 70. Tato první pozorování však neměla dostatečné rozlišení potřebné k prozkoumání detailní struktury prstence.
Pokroky v pozorovacích technikách
V rámci tohoto výzkumu provedl mezinárodní tým pod vedením Kiyoaki Doie, bývalého doktoranda na National Astronomical Observatory of Japan (NAOJ)/the Graduate University for Advanced Studies, SOKENDAI a současného postdoktoranda na Max Planck Institute for Astronomy, pozorování protoplanetárního disku kolem PDS 70 s vysokým rozlišením. Tým opět použil radioteleskop ALMA, ale pozoroval na delších vlnových délkách rádiových vln. Důvodem je skutečnost, že delší rádiové vlnové jsou vhodnější pro nahlédnutí do prachového oblaku protoplanetárního disku.
Poznatky z posledních pozorování ALMA
Nová pozorování radioteleskopu ALMA jasně ukazují koncentraci prachových zrn (vpravo nahoře) v prstenci mimo dráhy dvou existujících planet. Poloha tohoto prachového chuchvalce naznačuje, že již vzniklé planety interagují s okolním diskem a koncentrují prachová zrna do úzké oblasti na vnějším okraji svých drah. Předpokládá se, že z těchto shluků prachových zrn vyroste nová planeta.
Tato práce svým pozorováním ukazuje, že vznik planetárních soustav, jako je Sluneční soustava, lze vysvětlit postupným formováním planet zevnitř ven opakováním tohoto procesu; jako řada padajících kostek domina, z nichž každá spustí pád další.
Zdroj: https://scitechdaily.com/astronomers-discover-planets-building-each-other-in-space/ a https://www.almaobservatory.org/en/press-releases/alma-reveals-the-birthplace-of-a-planetary-system/
autor: František Martinek