Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
V rozporu s dřívějšími tvrzeními se na Jupiterově měsíci Io pod jeho povrchem nenachází mělký globální magmatický oceán. Vyplývá to z článku publikovaného v časopise Nature. Pozorování sondy Juno v kombinaci se všemi dostupnými historickými údaji naznačují, že sopečná činnost na Jupiterově měsíci pravděpodobně nepochází z magmatického oceánu těsně pod povrchem. Tato zjištění mohou vést k přehodnocení představ o nitru měsíce Io, a také mohou mít vliv na dosavadní poznatky o vzniku a vývoji planet.
Io je vulkanicky nejaktivnějším tělesem ve Sluneční soustavě. Předpokládá se, že sopečná aktivita je způsobena slapovými deformacemi způsobenými změnami gravitační síly Jupitera vzhledem k eliptické dráze Io. Množství slapové energie může být dostatečné k tomu, aby způsobilo tavení nitra satelitu Io a potenciálně vytvořilo podpovrchový magmatický oceán, ale tato teorie je předmětem diskusí.
Měření rozsahu slapových deformací Io by mohlo pomoci určit, zda je teorie mělkého magmatického oceánu věrohodná. Taková měření provedla sonda Juno při dvou nedávných průletech a kombinací těchto pozorování s historickými údaji Ryan Park a jeho kolegové vypočítali, do jaké míry je Io deformován slapovými silami.
Výsledky neodpovídají tomu, co bychom očekávali v případě přítomnosti mělkého globálního magmatického oceánu, což naznačuje, že Io má převážně pevný plášť, uvádějí autoři. Dodávají, že je třeba ještě zjistit, zda se v hloubce měsíce nacházejí nějaké oblasti magmatu.
Zjištění naznačují, že slapové síly ne vždy vytvářejí globální magmatické oceány, což může mít důsledky pro naše chápání dalších měsíců, jako je Enceladus nebo Europa, uzavírají autoři.
Zdroj: https://phys.org/news/2024-12-shallow-magma-ocean-jupiter-moon.html
autor: František Martinek