Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Sonda NASA Juno se několikrát přiblížila k Jupiterovu vulkanickému měsíci Io a poskytla nám úžasné pohledy na toto vzdálené sopečné těleso. Nedávné průlety koncem roku 2023 a začátkem roku 2024 umožnily planetologům hlubší pohled na vulkanické dění tohoto „trýzněného“ měsíce. NASA nyní zveřejnila nové snímky tohoto sopečného světa, které pořídila vysoce citlivá kamera sondy Juno nazvaná Stellar Reference Unit a které ukazují žhavou lávu a čerstvé lávové proudy.
„Během blízkých průletů mise Juno nad měsícem Io její přístroje zaznamenaly nedávné změny na povrchu, a dokonce i záři aktivní lávy,“ uvedla vesmírná agentura na internetu.
Na snímku publikovaném v úvodu článku, pořízeném 30. prosince 2023, jsou červenými šipkami a kroužky vyznačeny aktivní lávové výrony na povrchu. Tato vulkanická oblast se nazývá komplex Zal Montes-Patera a tvoří ji tyto dvě hory obklopující tmavý útvar „Loki Patera“, tvořený čerstvými lávovými proudy. Sonda Juno se při pořizování těchto snímků nacházela pouhých 1 500 km nad povrchem Io, což jsou snímky s nejvyšším rozlišením, které kdy Juno pořídila.
Následující snímek ukazuje „nebývale protáhlý, zakřivený emisní útvar“, jak vysvětluje NASA, který se nachází v blízkosti tmavé oblasti Loki Patera. Planetologové předpokládají, že se jedná o aktivní lávový kanál. Viditelná je také část obřího lávového proudu, nazvaného Tonatiuh podle aztéckého božstva, který je 98 kilometrů dlouhý a 11 kilometrů široký. Nachází se na levém okraji levého snímku a na horním okraji pravého snímku.
Měsíc Io je pokryt erupcemi sopek, protože je neúnavně ovlivňován blízkými satelity a zejména Jupiterem. „Nejenže jej největší planeta Sluneční soustavy věčně gravitačně přitahuje, ale stejně tak i její galileovští sourozenci – Europa a největší měsíc Sluneční soustavy Ganymed,“ vysvětluje NASA ve svém prohlášení. „Výsledkem je, že Io je neustále natahován a stlačován, což souvisí se vznikem lávy, která vyvěrá na povrch z mnoha jeho sopek.“
Nedávné průlety sondy Juno kolem měsíce Io však ukázaly, že pod jeho povrchem se pravděpodobně nenachází globální magmatický oceán, jak vyplývá z nových pozorování gravitace měsíce. Místo toho může každá z přibližně 400 sopek na Io ukrývat vlastní komoru magmatu.
A jak ukázaly průlety sondy Juno kolem Io, tato žhavá láva se často vylévá na povrch a vytváří neustále se proměňující extrémní vulkanický svět.
Zdroj: https://mashable.com/article/nasa-io-volcano-lava-image-juno-spacecraft
autor: František Martinek