Aktuality AK

Jupiterův měsíc Io je vulkanicky nejaktivnějším místem ve Sluneční soustavě. Během své 1,8denní oběžné dráhy je tento měsíc pravidelně gravitačně stlačován Jupiterem, což vede k sopečným erupcím větším, než kterékoliv dnes na Zemi. Io, Europa a Ganymed jsou v orbitální konfiguraci známé jako Laplaceova rezonance: na každý oběh Ganymeda dokončí Europa přesně dva oběhy a Io přesně čtyři. V této konfiguraci se měsíce navzájem gravitačně přitahují takovým způsobem, že obíhají po eliptických, spíše než kruhových, oběžných drahách. Takové dráhy umožňují gravitaci Jupitera zahřívat nitra měsíců, což způsobuje vulkanismus Io a dodává teplo do podpovrchového tekutého oceánu na ledové Evropě.

Astronomové identifikovali dosud nejhmotnější hvězdnou černou díru objevenou v naší Galaxii. Tato černá díra byla nalezena v datech z mise Gaia Evropské vesmírné agentury, protože vyvolává zvláštní „kolísavý“ pohyb doprovodné hvězdy, která kolem ní obíhá. K ověření hmotnosti černé díry byla použita data z velmi velkého dalekohledu Evropské jižní observatoře (ESO's VLT) a dalších pozemních observatoří. Hmotnost černé díry je 33krát větší než hmotnost Slunce.

Publikovaná momentka pocházející z animace, vytvořené pomocí dat shromážděných kamerou JunoCam na palubě sondy Juno, je uměleckým konceptem, který ukazuje letecký pohled na Loki Patera, lávové jezero na Jupiterově měsíci Io. 200 kilometrů široké jezero je plné magmatu, lemované žhavou lávou a poseté ostrovy. Loki Patera poskytuje velkolepý odraz, když jej snímala JunoCam během průletů kolem měsíce v prosinci 2023 a únoru 2024, což naznačuje, že i další části povrchu Io jsou hladké jako sklo. Velký ostrov uvnitř lávového jezera Loki Patera nemá jméno.

Kosmická loď Starliner společnosti Boeing s dvoučlennou posádkou NASA na ISS se brzy přesune z Kennedyho vesmírného střediska NASA na mys Canaveral ke svému plánovanému startu 6. května 2024. NASA se připravuje na pilotní letový test kosmické lodi Starliner, která dopraví astronauty Butche Wilmora a Suni Williamsovou na Mezinárodní vesmírnou stanici na týdenní misi.

Nedávný výzkum vzorků asteroidu Ryugu ukazuje, že kometární organická hmota byla transportována do blízkosti Země, což nabízí pohled na to, jak mohly být stavební kameny života dopraveny z vesmíru na naši planetu. Blízkozemní asteroid Ryugu zaznamenal široký zájem po úspěšném odběru a návratu vzorků japonské mise Hayabusa 2 na Zemi. Získané vzorky jsou bohatým zdrojem informací o Sluneční soustavě a osvětlují potenciální přínos asteroidů při transportu organických molekul na Zemi.

Život na Zemi je skutečně možný. To bylo prokázáno ve studii provedené Institutem částicové fyziky a astrofyziky na ETH Zürich (Eidgenössische Technische Hochschule Zürich). Samozřejmě že záměrem výzkumníků nebylo odpovědět na otázku samotnou. Místo toho použili Zemi jako příklad, aby dokázali, že plánovaná vesmírná mise LIFE (Large Interferometer for Exoplanets) může být úspěšná – a že plánovaný postup měření skutečně funguje.

Nový výzkum Northwestern University využívající simulace 1000 hvězd v okolí supermasivní černé díry Sagittarius A* v Mléčné dráze odhaluje, že vysokorychlostní srážky hvězd vedou ke vzniku mladistvě vypadajících stálic. Tyto hvězdy se buď „svléknou“ a mají nízkou hmotnost, nebo se spojí do hmotných entit, které navzdory svému dávnému původu představují omlazený vzhled.

Publikovaný obrázek představuje pohled na observatoř IceCube Neutrino Observatory, která je pohřbena v hloubkách mezi 1,5 a 2,5 kilometry pod antarktickým ledem na jižním pólu. Jediným viditelným zařízením nad povrchem je laboratoř IceCube, která hostí počítače, které shromažďují data z více než 5 000 světelných senzorů v ledu.

Nová studie potvrzuje, že dopady asteroidů uvedly v dávné minulosti do pohybu globální zalednění Země. Výzkumný tým pod vedením pracovníků Yale University se zapojil do debaty na téma „sněhová koule Země“ o možné příčině celoplanetárních událostí hlubokého zmrazení naší planety, ke kterým došlo v dávné minulosti.

Binární systém JuMBO 24 sídlí v mlhovině v Orionu, difúzní mlhovině nacházející se přibližně 1350 světelných let daleko v souhvězdí Orion. „Průzkum v oboru blízkého infračerveného záření pomocí kosmického dalekohledu Jamese Webba (JWST) vnitřní mlhoviny v Orionu a skupiny hvězd Trapez vedl k detekci 40 binárních objektů o hmotnosti Jupitera (JuMBO) a dvou trojitých objektů,“ řekl profesor Luis Rodríguez z Universidad Nacional Autónoma de México.