Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Publikovaný snímek systému HD 169142 zobrazuje formující se planetu HD 169142 b (forming planet), a také jasné spirální rameno vyplývající z dynamické interakce mezi planetou a diskem, ve kterém se nachází. Signál z hvězdy, 100 000krát jasnější než planeta, byl odečten kombinací optických komponent a zpracování obrazu (maska ve středu snímku). Pozorování v různých časech ukazují, že planeta se pohybuje na své oběžné dráze. Snímek byl pořízen přístrojem ESO VLT/SPHERE. (Větší obrázek najdete ve zdrojovém článku.)
Naše Sluneční soustava má chaotickou minulost. Země a ostatní planety jsou nyní na stabilních oběžných drahách, ale když se formovaly, zažily drastické změny polohy. Jupiter byl pravděpodobně mnohem blíže Slunci, než je nyní, a jeho posun nejen posunul jiné planety, ale také vyčistil Sluneční soustavu od trosek a většinu z nich odhodil do Oortova oblaku.
Vrtulník NASA s názvem Ingenuity Mars Helicopter byl zachycen kamerou Mastcam-Z na roveru Perseverance 16. dubna 2023 (viz úvodní obrázek), nedlouho po 50. letu tohoto rotorového letounu, přesně 766. marťanský den neboli sol mise roveru Perseverance. Letoun překonal na Marsu celkově vzdálenost již přes 12 km. V době, kdy byl snímek pořízen, byl rover asi 23 metrů daleko. Vrtulník se pak na 63 dní odmlčel kvůli kopcovitému terénu, který přerušil komunikaci mezi roverem a letounem. První let vrtulníku se na Marsu uskutečnil 19. dubna 2021. Původně se počítalo jen s několika málo krátkými zkušebními lety.
Připravte se na to, že budete ohromeni nejnovějším snímkem z vesmírného dalekohledu James Webb Space Telescope (JWST). Na tomto neuvěřitelném infračerveném snímku, který také odhaluje nečekané rysy v atmosféře Saturnu, se zdá, že ikonické prstence Saturnu strašidelně září. Tento snímek slouží jako kontext pro pozorovací program, který otestuje schopnost dalekohledu detekovat slabé měsíce kolem planety a její jasné prstence. Jakékoliv nově objevené měsíce by mohly vědcům pomoci dát dohromady úplnější obrázek současného systému Saturnu, a také jeho minulosti.
Výzkumníci naznačují, že pozemská voda mohla pocházet z interakcí mezi atmosférou bohatou na vodík a magmatickými oceány raných planetárních embryí, které nakonec vytvořily Zemi. Jejich práce, která používala nové modely formování planet inspirované nedávným nárůstem výzkumu exoplanet, prokázala, že tyto interakce mohou vysvětlit klíčové rysy složení Země, jako je její množství vody a celkový oxidovaný stav, aniž by se nutně spoléhaly na jiné zdroje vody.
Nový výzkum poskytuje předběžné důkazy podporující model kvantové gravitace, který naznačuje, že rychlost ultrarelativistických částic se snižuje se zvyšující se energií. Studie použila data z Fermiho dalekohledu a IceCube Neutrino Observatory k ověření teorie. Zjištění znamenají významný pokrok v oblasti kvantové gravitace. Vědci dosáhli významného milníku na poli výzkumu kvantové gravitace, když našli předběžnou statistickou podporu pro kvantovou gravitaci.
Izotopové poměry nalezené v meteoritech naznačují, že poblíž explodovala supernova, když se Slunce a Sluneční soustava ještě formovaly. Tlaková vlna z blízké supernovy mohla potenciálně zničit vznikající planetární soustavu. Nové výpočty ukazují, že vlákno molekulárního plynu, které je rodným kokonem Sluneční soustavy, napomohlo zachycení izotopů nalezených v meteoritech a zároveň fungovalo jako nárazník chránící mladou soustavu před výbuchem blízké supernovy.
Evropská kosmická agentura ESA uvedla, že start jejího vesmírného dalekohledu Euclid je naplánován 1. července 2023 a zahájí tak misi, která má objasnit tajemství temné hmoty a temné energie. Mise odstartuje na raketě Falcon 9 společnosti SpaceX z Cape Canaveral na Floridě. Euclid měl původně v plánu letět do vesmíru na ruské raketě Sojuz, ale loni Moskva v reakci na sankce kvůli invazi na Ukrajinu své nosné rakety stáhla. ESA byla nucena se obrátit na svého rivala SpaceX, americkou společnost miliardáře Elona Muska, aby zahájila misi v hodnotě 1,4 miliardy eur.
Průkopnická studie z University of Copenhagen představila nový pohled na formování Země, což naznačuje, že k němu došlo za několik milionů let, tedy mnohem rychleji než dříve předpokládaných 100 milionů let. Výzkum ukazuje, že Země vznikla rychlým nahromaděním malých oblázků, prachu a ledových částic a existence vody je vedlejším produktem tohoto procesu formování. Tato teorie poskytuje slibný výhled pro potenciál obyvatelných planet mimo Sluneční soustavu vzhledem k tomu, že voda je kritickou složkou života.
Kuiperův pás, obrovský disk překypující ledovými tělesy včetně Pluta a nacházející se těsně za oběžnou dráhou Neptunu v naší Sluneční soustavě, vykazuje u svých objektů zajímavou barevnou paletu od jasně bílé až po tmavě načervenalou. Tento výrazný barevný rozsah, jedinečný mezi všemi populacemi Sluneční soustavy, dlouho zůstával záhadou. Mezi vědci převládá teorie, že různé barvy pravděpodobně pocházejí z trvalého ovlivňování povrchových organických materiálů galaktickým kosmickým zářením.