Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Při příležitosti 1000. marťanského dne na rudé planetě vozítko Perseverance nedávno dokončilo průzkum starověké říční delty, která obsahuje důkazy o jezeře, které před miliardami let naplnilo kráter Jezero. Šestikolový robot dosud shromáždil celkem 23 vzorků, které odhalují geologickou historii této oblasti Marsu.
Životně důležité objevy v marťanských vzorcích
Jeden vzorek nazvaný „Lefroy Bay“ obsahuje velké množství jemnozrnného oxidu křemičitého, materiálu, o kterém je známo, že na Zemi uchovává staré fosilie. Další vzorek „Otis Peak“ obsahuje značné množství fosfátu, který je často spojován se životem, jak jej známe. Oba tyto vzorky jsou také bohaté na uhličitan, který může uchovávat záznam o podmínkách prostředí z doby, kdy hornina vznikla.
Poslední objevy byly sdíleny v úterý 12. prosince 2023 na podzimním setkání American Geophysical Union v San Franciscu.
Geologická historie kráteru Jezero
„Jako místo přistání jsme vybrali kráter Jezero, protože snímky z oběžné dráhy ukázaly deltu – jasný důkaz, že kráter kdysi zaplňovalo velké jezero. Kráter Jezero je potenciálně obyvatelné prostředí a horniny v deltě jsou skvělým prostředím pro uložení známek starověkého života jako zkamenělin do geologického záznamu,“ řekl vědec projektu Perseverance Ken Farley z Caltechu. „Po důkladném průzkumu jsme dali dohromady geologickou historii kráteru a zmapovali jeho fázi jezera a řeky od začátku do konce.“
Kráter Jezero vznikl při dopadu asteroidu před téměř 4 miliardami let. Poté, co zde robot Perseverance v únoru 2021 přistál, vědecký tým mise zjistil, že dno kráteru je vytvořeno z vyvřelé horniny vzniklé z podpovrchového magmatu nebo ze sopečné činnosti na povrchu. Od té doby našli pískovec a jíly, signalizující příchod první řeky do kráteru o stovky milionů let později. Nad těmito horninami jsou bahenní kameny bohaté na sůl, které signalizují přítomnost mělkého jezera, kde dochází k odpařování. Tým se domnívá, že jezero nakonec vyrostlo do šířky až 35 kilometrů v průměru a bylo hluboké až 30 metrů.
Později rychle tekoucí voda unášela balvany z oblasti mimo kráter Jezero a dopravovala je na vrchol delty. „Byli jsme schopni vidět široký nástin těchto kapitol v historii Jezera na orbitálních snímcích, ale vyžadovalo to podrobný průzkum roverem Perseverance, abychom skutečně do detailů porozuměli časové ose,“ řekla Libby Ivesová, postdoktorandka z NASA Jet Propulsion Laboratory, která misi řídí.
Lákavé vzorky
Vzorky shromážděné roverem Perseverance jsou velké asi jako kus křídy ve třídě a jsou uloženy ve speciálních kovových tubách jako součást kampaně Mars Sample Return, společného úsilí NASA a ESA. Doprava vzorků na Zemi by vědcům umožnila studovat je pomocí výkonného laboratorního vybavení, které je příliš velké na to, aby je bylo možné dopravit na Mars.
Přístroje roveru Perseverance jsou schopny detekovat jak mikroskopické, fosilní struktury, tak chemické změny, které mohly zanechat starověké mikroby, ale dosud neviděly důkazy ani pro jednu z nich.
U dalšího zkoumaného cíle zvaného „Ouzel Falls“ přístroj detekoval přítomnost železa spojeného s fosfátem. Fosfát je součástí DNA a buněčných membrán všeho známého pozemského života a je součástí molekuly, která pomáhá buňkám přenášet energii.
„Máme ideální podmínky pro nalezení známek starověkého života v místě, kde najdeme uhličitany a fosfáty, které ukazují na vodnaté, obyvatelné prostředí, a také oxid křemičitý, který je skvělý na ochranu vzorků,“ řekl Morgan Cable z JPL.
Práce roveru Perseverance samozřejmě není zdaleka hotová. Probíhající čtvrtá vědecká kampaň mise prozkoumá okraj kráteru Jezero, poblíž vstupu do kaňonu, kde řeka kdysi zaplavila dno kráteru. Podél okraje byly spatřeny bohaté usazeniny uhličitanu, které na orbitálních snímcích zřetelně vynikají.
Zdroj: https://scitechdaily.com/red-planet-revelations-nasas-perseverance-rover-probes-secrets-of-ancient-martian-lake/ a https://mars.nasa.gov/news/9520/nasas-perseverance-rover-deciphers-ancient-history-of-martian-lake/
autor: František Martinek