Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
U jednoho z nejmenších měsíců Saturnu, skrytý pod povrchem Mimasu, který je silně posetý krátery, leží tajemství: globální oceán kapalné vody. Tento úžasný objev, na němž se podílel Valéry Lainey z Observatoire de Paris-PSL a který byl publikován v časopise Nature, odhaluje „mladý“ oceán vytvořený před pouhými 5 až 15 miliony let, díky čemuž je Mimas jedním z cílů pro studium původu života ve Sluneční soustavě.
Australští geologové označili nízké emise sopečného oxidu uhličitého a zvětrávání hornin v Kanadě za klíčové faktory extrémní doby ledové před 700 miliony lety. Jejich výzkum, založený na deskovém tektonickém modelování a geologických důkazech z jižní Austrálie, vrhá nové světlo na klimatickou citlivost Země a její přirozené termostatické mechanismy, přičemž kontrastuje pomalé tempo geologické změny klimatu s rychlými změnami způsobenými lidskou činností.
Kosmická sonda Juno od NASA právě uskutečnila nejbližší průlet kolem Jupiterova měsíce Io, jaký jakákoliv kosmická sonda provedla za více než 20 let. Přístroj na této kosmické sondě s názvem JunoCam poslal na Zemi velkolepé snímky s vysokým rozlišením – a nezpracovaná data jsou nyní k dispozici ke zpracování, vylepšení a prozkoumání.
Pokud chcete určit svou hmotnost, je to docela snadné. Stačí si stoupnout na váhu a podívat se na číslo, které vám dává. Toto číslo vám říká gravitační přitažlivost Země na vás, takže pokud máte pocit, že je číslo příliš vysoké, utěšte se, že Země vás prostě považuje za atraktivnější než ostatní. Stejné měřítko by také mohlo být použito k měření hmotnosti Země. Položíte-li na váhu kilogram hmotnosti, hmotnost, kterou udává, je také hmotností Země v gravitačním poli kilogramu. S trochou hmotnosti určíte hmotnost Země.
Experiment GRAPES-3 v indickém Ooty, provozovaný Tata Institute of Fundamental Research, objevil nový prvek v protonovém spektru kosmického záření o energii asi 166 tera-elektronvoltů (TeV) při měření spektra v rozsahu od 50 TeV po něco málo přes 1 peta-elektronvolt (PeV). Pozorovaný rys naznačuje potenciální přehodnocení našeho chápání zdrojů kosmického záření, urychlovacích mechanismů a jejich šíření v naší Galaxii.
Vědci odhalili fyziku, která stojí za neobvyklým chováním super vzplanutí hvězd. Slunce generuje sluneční erupce, které mohou ovlivnit Zemi, přičemž ty nejintenzivnější mohou způsobit výpadky proudu a narušení komunikace po celém světě. Tyto sluneční erupce jsou však relativně mírné ve srovnání se „super erupcemi“, které zaznamenaly mise NASA s názvem Kepler a TESS. Tyto „super záblesky“ pocházejí z hvězd a jsou 100 až 10 000krát jasnější než ty na Slunci.
Nedávná studie vedená výzkumným pracovníkem Gran Sasso Science Institute Manuelem Arcou Seddou a publikovaná v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society journal (MNRAS), vrhá nové světlo na mechanismy, které vedou ke vzniku záhadných středně-hmotných černých děr (IMBH). Jedná se o objekty s hmotností mezi několika stovkami a desítkami tisíc hmotností Slunce, které by mohly představovat spojení mezi jejich menšími příbuznými: hvězdnými černými dírami a superhmotnými obry, kteří obývají centra galaxií.
Kamera NIRCam vesmírného teleskopu Jamese Webba (JWST) odhalila malé, slabé galaxie splývající s většími v raném vesmíru a vyřešila záhadu detekovaného vodíkového světla, které mělo být zakryto. Tento objev, spolu s pokročilými simulacemi, vrhá nové světlo na formování a vývoj galaxií v raném vesmíru.
Astronomové pozorovali pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu HST za použití kamery WFC3 nejmenší exoplanetu, kde byla v její atmosféře detekována vodní pára. Planeta GJ 9827 d (Gliese 9827 d) s pouhým přibližně dvojnásobným průměrem než Země by mohla být příkladem potenciálních planet s atmosférou bohatou na vodu jinde v naší Galaxii.
Vrtulník NASA Ingenuity Mars Helicopter, který tvořil historii, ukončil svou misi na rudé planetě poté, co mnohonásobně překonal očekávání a uskutečnil o desítky letů více, než bylo plánováno. Zatímco vrtulník zůstává ve vzpřímené poloze a komunikuje s pozemními dispečery, snímky jeho letu z 18. ledna odeslané na Zemi tento týden ukazují, že jeden nebo více jeho rotorových listů utrpělo poškození během přistání a již není schopen dalšího letu.