Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Nový výzkum Northwestern University využívající simulace 1000 hvězd v okolí supermasivní černé díry Sagittarius A* v Mléčné dráze odhaluje, že vysokorychlostní srážky hvězd vedou ke vzniku mladistvě vypadajících stálic. Tyto hvězdy se buď „svléknou“ a mají nízkou hmotnost, nebo se spojí do hmotných entit, které navzdory svému dávnému původu představují omlazený vzhled.
Publikovaný obrázek představuje pohled na observatoř IceCube Neutrino Observatory, která je pohřbena v hloubkách mezi 1,5 a 2,5 kilometry pod antarktickým ledem na jižním pólu. Jediným viditelným zařízením nad povrchem je laboratoř IceCube, která hostí počítače, které shromažďují data z více než 5 000 světelných senzorů v ledu.
Nová studie potvrzuje, že dopady asteroidů uvedly v dávné minulosti do pohybu globální zalednění Země. Výzkumný tým pod vedením pracovníků Yale University se zapojil do debaty na téma „sněhová koule Země“ o možné příčině celoplanetárních událostí hlubokého zmrazení naší planety, ke kterým došlo v dávné minulosti.
Binární systém JuMBO 24 sídlí v mlhovině v Orionu, difúzní mlhovině nacházející se přibližně 1350 světelných let daleko v souhvězdí Orion. „Průzkum v oboru blízkého infračerveného záření pomocí kosmického dalekohledu Jamese Webba (JWST) vnitřní mlhoviny v Orionu a skupiny hvězd Trapez vedl k detekci 40 binárních objektů o hmotnosti Jupitera (JuMBO) a dvou trojitých objektů,“ řekl profesor Luis Rodríguez z Universidad Nacional Autónoma de México.
Průzkum kanálu Gediz Vallis na Marsu roverem Curiosity nabízí nový pohled do minulosti planety a odhaluje potenciální historii vodních toků a klimatických změn, které zpochybňují předchozí názory na suchost Marsu. Rover dorazil do oblasti, která poskytuje důkazy, že kapalná voda proudila na této části Marsu mnohem déle, než se dříve myslelo.
26. září 2022 sonda NASA s názvem Double Asteroid Redirection Test (DART) narazila do 170 metrů velkého asteroidu Dimorphos, aby otestovala budoucí taktiku vychylování planetek v případě, že by ohrožovaly Zemi. Po dopadu týmy DART potvrdily, že srážka kosmické sondy s asteroidem úspěšně odchýlila planetku z její dráhy – což umožňuje vědcům a inženýrům lépe porozumět způsobům, jak můžeme chránit Zemi před asteroidy.
Průkopnická pozorování JWST (James Webb Space Telescope) odhalují klíčovou roli galaxií s nízkou hmotností v reionizaci raného vesmíru, což zpochybňuje existující teorie kosmické evoluce. Vědci pracující s daty z vesmírného dalekohledu JWST získali první úplná spektra některých z nejstarších hvězd ve vesmíru. Snímky poskytují dosud nejjasnější obraz novorozených galaxií s velmi nízkou hmotností, které vznikly méně než miliardu let po Velkém třesku, a naznačují, že malé galaxie jsou ústředním prvkem příběhu o kosmickém původu.
Temná hmota, ovlivňující vesmír prostřednictvím gravitačních interakcí, zůstává nepolapitelná s potenciálními formami, jako jsou WIMPy (Weakly interacting massive particles) a axiony, které mohou vytvářet explodující „temné hvězdy“. Temná hmota je strašidelná látka, kterou astronomové nedokázali detekovat po celá desetiletí, a přesto víme, že má obrovský vliv na normální hmotu ve vesmíru, jako jsou hvězdy a galaxie. Prostřednictvím masivní gravitační síly působí mimo jiné na galaxie a kupy galaxií.
Dne 25. března 2024 objevil amatérský astronom v České republice na snímku ze sondy SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) kometu, která je nyní potvrzena jako 5 000. kometa objevená na základě dat z kosmické sondy SOHO. Sonda dosáhla tohoto milníku za 28 let pobytu ve vesmíru, i když nebyla navržena jako lovec komet, ale ke sledování Slunce.
Výzkumníci z MIT (Massachusetts Institute of Technology) zjistili, že aminokyseliny – hlavní stavební kameny pro život na Zemi – jsou stabilní ve vysoce koncentrované kyselině sírové. Jejich výsledky podporují myšlenku, že stejné molekuly mohou být stabilní ve vysoce sirných oblacích planety Venuše. Výsledky naznačují, že oblaka Venuše by mohla být pohostinná pro některé formy života.