Aktuality AK

Umělecké ztvárnění ukazuje systém novy HM Sagittae (HM Sge), kde bílý trpaslík přitahuje materiál ze svého souputníka – rudého obra. Kolem bílého trpaslíka se tak vytváří žhnoucí horký disk, který může nepředvídatelně podstoupit spontánní termonukleární explozi, protože příliv vodíku z rudého obra se zahušťuje a dochází k explozi. Tyto ohňostroje mezi doprovodnými hvězdami jsou pro astronomy fascinující tím, že poskytují pohled na fyziku a dynamiku hvězdného vývoje v binárních systémech.

Námraza detekovaná na rovníkových sopkách Marsu naznačuje neočekávanou dynamiku klimatu a nabízí nový pohled na koloběh vody na planetě a atmosférické podmínky nezbytné pro budoucí mise na Mars. Mezinárodní tým planetologů objevil stopy vodní námrazy na vrcholcích sopek Tharsis na Marsu, což jsou nejen nejvyšší vulkanické hory na rudé planetě, ale v celé Sluneční soustavě. Podle nové studie publikované 10. června 2024 v Nature Geoscience byl objev námrazy poprvé spatřen poblíž rovníku planety, což zpochybňuje stávající vnímání dynamiky klimatu planety.

Tento objev umožnila astronomická družice ESA s názvem Gaia, která mapuje více než miliardu hvězd v celé naší Galaxii i mimo ni a sleduje jejich pohyb, svítivost, teplotu a složení. Mléčná dráha postupem času rostla, jak se další galaxie přibližovaly, srážely se s ní a byly roztrhány a pohlceny naší Galaxií. Každá kolize vyvolala „vrásky“, které se stále čeří různými rodinami hvězd a ovlivňují to, jak se pohybují a chovají ve vesmíru.

Vědci z University of Sydney a CSIRO (Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation) objevili pomocí radioteleskopu ASKAP (Australian Square Kilometre Array Pathfinder) neutronovou hvězdu, která rotuje pomaleji než kterákoliv jiná dříve objevená. Toto zjištění zpochybňuje stávající modely chování neutronových hvězd a mohlo by ovlivnit naše chápání vývoje hvězd a charakteristik těchto hustých pozůstatků supernov.

Ultrachladné trpasličí hvězdy jsou rozšířené ve slunečním sousedství. Nicméně jejich extrémně nízká jasnost ponechala jejich planetární populaci do značné míry neprozkoumanou a dosud bylo zjištěno, že pouze jedna z nich, TRAPPIST-1, hostí tranzitující planetární systém. Astronomové s projektem SPECULOOS (Search for Planets EClipsing ULtra-cOOl Stars) nyní detekovali planetu velikosti Země na 17hodinové oběžné dráze kolem blízké trpasličí hvězdy SPECULOOS-3.

Velký binokulární dalekohled neboli LBT (Large Binocular Telescope) na Mount Graham spravovaný University of Arizona je jediný svého druhu se dvěma zrcadly o průměru 8,4 metru namontovanými vedle sebe. Výkonný systém adaptivní optiky kompenzuje rozmazání snímku způsobené atmosférickými turbulencemi, což z něj činí jednu z nejvýkonnějších pozemských observatoří na světě.

Průkopnická studie poskytuje čerstvé poznatky o původu středně hmotných černých děr (IMBH – Intermediate Mass Black Hole). Provedením vůbec prvních simulací jednotlivých hvězd ve formující se kulové hvězdokupě vědci identifikovali potenciální mechanismy, jejichž prostřednictvím by tyto husté hvězdokupy mohly vést ke vzniku IMBH. Nový výzkum využívá vůbec první simulace jednotlivých hvězd při formování kulových hvězdokup k prozkoumání potenciálních mechanismů formování středně hmotných černých děr.

Astronomové používající přístroj NIRSpec (Near-Infrared Spectrograph) na palubě vesmírného teleskopu Jamese Webba získali spektrum rekordní galaxie JADES-GS-z14-0, pozorované pouze 290 milionů let po Velkém třesku. To odpovídá rudému posuvu asi z=14, což je míra toho, jak moc je světlo galaxie nataženo expanzí vesmíru. JADES-GS-z14-0 ležící v souhvězdí Pece (Fornax) byla objevena v rámci programu JWST Advanced Deep Extragalactic Survey (JADES). Galaxie je nečekaně jasná a má poloměr 260 parseků (848 světelných let). Objev dokazuje, že svítící galaxie byly na místě již 300 milionů let po Velkém třesku a jsou běžnější, než se očekávalo před vypuštěním Webbova teleskopu.

Nové poznatky z evropské mise Solar Orbiter přesně určily původ „pomalého“ slunečního větru v oblastech, kde se magnetické siločáry Slunce znovu spojují, což nabízí hlubší pohled na dynamiku Slunce a potenciální dopady na Zemi. Solar Orbiter pomáhá identifikovat zdroj „pomalého“ slunečního větru a rozšiřuje naše znalosti o některých slunečních procesech a jejich vlivu na kosmické počasí.

Vědci z Yale a Hongkongské univerzity navrhují pátrat po jasných záblescích z událostí roztrhání hvězd slapovými silami, aby odhalili první hvězdy ve vesmíru, které jsou nepolapitelné navzdory své významné roli v kosmickém vývoji. Vědci tvrdí, že první hvězdy po sobě zanechaly výrazné záblesky, které mohou být detekovány novou generací vesmírných dalekohledů.