Odhalení hydrodynamických záhad atmosfér exoplanet

Výzkum publikovaný v Nature Astronomy posouvá naše chápání atmosférického úniku u exoplanet s nízkou hmotností tím, že podrobně popisuje hydrodynamické únikové procesy a zavádí novou klasifikační metodu založenou na hmotnosti, poloměru a orbitální vzdálenosti planety. Tato studie pomáhá předpovídat dopad takových úniků na hmotu, klima a obyvatelnost planety.

Nová studie rozšiřuje naše chápání násilných atmosférických únikových procesů exoplanet s nízkou hmotností, konkrétně procesu známého jako hydrodynamický únik. Odhaluje různé mechanismy pohánějící hydrodynamický únik a navrhuje novou klasifikační metodu pro pochopení těchto únikových procesů. Výzkum byl publikován 9. května 2024 a provedl jej Jianheng Guo z Yunnan Observatories Čínské akademie věd.

Hydrodynamický únik u exoplanet

Exoplanety, tedy planety mimo naši Sluneční soustavu, jsou oblíbeným předmětem astronomického výzkumu. Atmosféra těchto planet může opustit planetu a uniknout do vesmíru z různých důvodů. Jedním z takových důvodů je hydrodynamický únik, který odkazuje na horní vrstvu atmosféry opouštějící planetu jako celek. Tento proces je mnohem intenzivnější než proces úniku částic předpovídaný na planetách Sluneční soustavy.

Vědci se domnívají, že k hydrodynamickému úniku z atmosféry došlo v raných fázích některých planet Sluneční soustavy, jako je Venuše a Země. Kdyby Země tímto procesem ztratila celou svou atmosféru, mohla by se stát stejně pustou jako Mars. K tomuto intenzivnímu úniku však již nedochází na planetách jako je Země.

Naproti tomu vesmírné a pozemní dalekohledy pozorovaly, že na některých exoplanetách, které jsou velmi blízko svých hostitelských hvězd, stále dochází k hydrodynamickému úniku. Tento proces nejen mění hmotnost planety, ale ovlivňuje také klima planety a její obyvatelnost.

Mechanismy atmosférického úniku

V této studii Jianheng Guo zjistil, že hydrodynamický atmosférický únik z málo hmotných exoplanet bohatých na vodík může být řízen buď výhradně nebo společně vnitřní energií planety, tj. prací, kterou slapové síly hvězdy vykonávají, nebo zahříváním extrémním ultrafialovým zářením hvězdy.

Před touto studií se výzkumníci museli spoléhat na složité modely, aby zjistili, který fyzikální mechanismus řídil hydrodynamický únik na planetě, a závěry byly často nejasné. Tato studie navrhuje, že základní fyzikální parametry hvězdy a planety – jako je hmotnost, poloměr a oběžná vzdálenost – jsou dostatečné pro klasifikaci mechanismů hydrodynamického úniku z planet s nízkou hmotností.

Nové pohledy na dynamiku úniku atmosféry

Na planetách s nízkou hmotností a velkým poloměrem může dostatečná vnitřní energie nebo vysoká teplota řídit únik z atmosféry. Tato studie ukazuje, že použití klasického Jeansova parametru – poměru vnitřní energie planety k potenciální energii – může určit, zda dojde k výše uvedenému úniku. Pro planety, kde vnitřní energie nemůže řídit atmosférický únik, definoval Guo vylepšený Jeansův parametr zavedením slapových sil z hvězd. S vylepšeným Jeansovým parametrem lze snadno a přesně rozlišit roli slapových sil hvězdy a extrémního ultrafialového záření při řízení úniku z atmosféry.

Závěr a důsledky

Tato studie navíc odhaluje, že planety s vysokým gravitačním potenciálem a nízkou hvězdnou radiací pravděpodobně zažijí pomalý hydrodynamický únik z atmosféry; jinak planeta primárně podstoupí rychlý hydrodynamický únik.

Tato studie pomáhá vědcům pochopit, jak se atmosféra planety vyvíjí v průběhu času, což je důležité pro zkoumání vývoje a původu planet s nízkou hmotností. Tímto způsobem můžeme lépe porozumět obyvatelnosti a evoluční historii těchto vzdálených světů.

Zdroj: https://scitechdaily.com/escaping-atmospheres-unraveling-the-hydrodynamic-mysteries-of-exoplanets/

autor: František Martinek