Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Díky novému výpočetnímu postupu byli výzkumníci SISSA (Scuola Internazionale Superiore di Studi Avanzati) schopni provést fascinující výpočet. Navíc podle jejich práce je kolem 1 % celkové obyčejné (baryonické) hmoty uzavřeno v černých dírách s hvězdnou hmotností.
Vědci používající Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA) k nahlédnutí hluboko do srdce dvojice splývajících galaxií známých jako UGC 4211 objevili dvě černé díry rostoucí vedle sebe, jen 750 světelných let od sebe. Koncepce výtvarníka na úvodním obrázku ukazuje pozdní fázi sloučení galaxií a jejích dvou centrálních černých děr. Binární černé díry jsou nejblíže u sebe, jaké byly kdy pozorovány na více vlnových délkách.
Vědci odhalili rychle se pohybující skrytý proud látky emitovaný z hvězdy MWC 349A, který se pohybuje rychlostí 500 kilometrů za sekundu. Při studiu maserů kolem podivné hvězdy MWC 349A vědci objevili něco neočekávaného: dříve neviditelný výtrysk materiálu tryskající z plynného disku hvězdy neuvěřitelně vysokou rychlostí. Tým se sídlem v Centru astrofyziky Harvard & Smithsonian věří, že výtrysk je způsoben silným magnetickým polem obklopujícím hvězdu.
Pomocí archivních dat z radioteleskopu Giant Metrewave Radio Telescope (GMRT) zachytili astronomové rádiový signál na specifické vlnové délce známé jako čára 21 cm z galaxie SDSS J0826+5630, v níž se tvoří hvězdy a která existovala již před téměř 9 miliardami let. Je to poprvé, co byl tento typ rádiového signálu detekován na tak velkou vzdálenost.
Podle nové studie publikované v Physical Review Letters je možné, že temná hmota je složena z ultralehkých temných fotonů, které mohly hrát roli při zahřívání vesmíru. Tato hypotéza je podle výzkumníků ve skvělé shodě s pozorováními ze spektrografu Cosmic Origin Spectrograph (COS) na palubě Hubbleova vesmírného dalekohledu HST, který pozoruje spletitou a difúzní síť vláken známých jako „kosmická síť“, která existuje mezi galaxiemi.
Vesmírný dalekohled NASA s názvem JWST (James Webb Space Telescope) zobrazil vnitřní oblasti prachového disku obklopujícího blízkou hvězdu typu červeného trpaslíka. Tato pozorování představují první případ, kdy byl dříve známý disk zobrazen prostřednictvím infračerveného záření. Poskytují také vodítko ke složení disku.
Hledání proměnných hvězd typu RR Lyrae vedlo k odhalení některých z nejvzdálenějších hvězd v halo Mléčné dráhy, ve vzdálenosti milionu světelných let. Astronomové objevili 208 vzdálených proměnných hvězd známých jako hvězdy RR Lyrae ve hvězdném halu Mléčné dráhy. Nejvzdálenější z těchto hvězd jsou od Země vzdáleny více než milion světelných let, což je téměř polovina vzdálenosti k naší sousední galaxii M31 v souhvězdí Andromedy, která je vzdálená asi 2,5 milionu světelných let.
Rusko oznámilo ve středu 11. ledna 2022, že příští měsíc vyšle prázdnou kosmickou loď Sojuz (bez posádky) k Mezinárodní vesmírné stanici ISS, aby přivezla domů tři astronauty, jejichž plánovaná návratová kabina byla pravděpodobně poškozena zásahem malého meteoroidu.
Nová studie zjistila, že Mars byl na počátku své existence pokryt až 300 metrů hlubokými oceány. Mars je známý svým načervenalým odstínem, ale věří se, že planeta byla kdysi modrá a pokrytá vodou. Skutečnost, že Mars mohl mít v minulosti vodu, nás přibližuje k pochopení, zda planeta mohla podporovat život nebo ne. Mezi výzkumníky panuje všeobecná shoda, že na Marsu v určitém okamžiku historie planety byla voda, ale rozsah a trvání této vody je stále předmětem debat.
Astronomové učinili převratný objev. Formování planet v raných fázích vzniku Sluneční soustavy začalo dříve, než se doposud myslelo. Vědecký tým zjistil, že stavební kameny planet se formovaly ve stejnou dobu vedle jejich mateřské hvězdy – Slunce. Podle studie některých nejstarších hvězd ve vesmíru se stavební kameny planet jako Jupiter a Saturn pravděpodobně začaly tvořit v okamžiku, kdy mladá hvězda ještě rostla. Dosud se předpokládalo, že planety vznikají, až když hvězda dosáhne své konečné velikosti, ale nové výsledky publikované v časopise Nature Astronomy naznačují, že hvězdy a planety „rostou“ společně.