Aktuality AK

Podle pozorování a kosmologických simulací jsou trpasličí galaxie nejhojnějším typem galaxií v raném vesmíru a ve slučování galaxií dominují právě ty trpasličí. Tato splynutí jsou však obecně příliš vzdálená na to, aby je bylo možné přímo pozorovat, a páry supermasivních černých děr související se sloučením trpasličích galaxií je velmi obtížné najít.

Vlastně ano. Ale ne tak, jak ji zažíváme tady na Zemi. Na Měsíci se voda nachází po celém povrchu, ale je to hlavně ve formě ledu a ne v podobě kaluží kapalné vody. Některá místa mají více vody než jiná. Na pólech Měsíce jsou oblasti, kam nikdy nedopadá žádné sluneční světlo, a proto jsou extrémně chladné. Těmto oblastem říkáme trvale zastíněné oblasti a mohlo by v nich být hodně ledu. Led uvnitř těchto oblastí může být smíchán s měsíční půdou, pohřben hluboko pod povrchem, nebo to může být vrstva čistého ledu.

Městské muzeum a galerie ve Svitavách ve spolupráci s Národním technickým muzeem a naší hvězdárnou připravili zajímavou výstavou s prostým a výstižným názvem Vesmír. Výstava je instalována v objektu svitavského muzea a galerie a je přístupná veřejnosti ještě do 19. března 2023. Pokud jste nedaleko, či máte cestu, zastavte se!

Obrázek uprostřed článku ilustruje typy organických molekul nalezených ve vzorku asteroidu Ryugu odebraném japonskou kosmickou sondou Hayabusa 2. Organické látky jsou stavebními kameny všech známých forem pozemského života a skládají se ze široké škály sloučenin vytvořených z uhlíku v kombinaci s vodíkem, kyslíkem, dusíkem, sírou a dalšími atomy. Organické molekuly však mohou vznikat i neživými procesy, jako jsou chemické reakce v asteroidech.

Nová studie vedená geofyzičkou Sunyoung Parkovou z University of Chicago naznačuje, že v zemském plášti se může nacházet vrstva překvapivě tekuté horniny na samém dně horního pláště. K nálezu došlo měřením přetrvávajícího pohybu zaznamenaného senzory GPS na ostrovech v důsledku hlubokého zemětřesení v Tichém oceánu poblíž Fidži. Studie, zveřejněná 22. února 2023 v Nature, demonstruje novou metodu měření tekutosti zemského pláště.

Přemýšleli jste někdy, jak vypadala naše Galaxie – Mléčná dráha – ve své rané historii? Astronomové pomocí Webbova teleskopu (JWST) našli galaxii, která je téměř zrcadlovým obrazem naší Galaxie v raném dětství. Přezdívá se jí „Prskavka“ (anglicky Sparkler). To proto, že kolem ní obíhají asi dva tucty třpytivých kulových hvězdokup. Je tam také několik trpasličích galaxií, které tato galaxie postupně pohltí.

Trpasličí planeta Haumea sídlí v Kuiperově pásu za oběžnou dráhou nejvzdálenější planety Neptun. Známá také jako 2003 EL61 je v několika ohledech zvláštní. Byla objevena v roce 2003 a otáčí se mnohem rychleji než cokoli jiného její velikosti. Kolem vlastní osy se tak otočí za pouhé 4 hodiny. Díky své rychlé rotaci má místo koule tvar vyfouknutého míče amerického fotbalu. Její povrch je téměř rovnoměrně (> 90 %) pokryt vodním ledem. Haumea má nejméně dva měsíce, Hi'iaka a Namaka, a také zajímavý prstenec. Jeden oběh kolem Slunce jí trvá 285 let.

Vznik Sluneční soustavy zůstává jednou z největších záhad astronomie a planetárních věd. Vědci se domnívají, že Sluneční soustava vznikla asi před 4,6 miliardami let z oblaku plynu a prachu známého jako sluneční mlhovina. Přesný proces, jakým se to stalo a jak planety vznikaly, však stále není zcela objasněn. Vzorky minerálů získané z asteroidu Ryugu japonskou sondou Hayabusa 2 pomáhají astronomům Kalifornské univerzity v Los Angeles (UCLA) a jejich kolegům získat hlubší pohled na chemické složení rané Sluneční soustavy před více než 4,5 miliardami let.

Lokesh Mishra a jeho kolegové z univerzity v Bernu a observatoře v Ženevě navrhují, aby byl typ architektur planetárních systémů rozdělen do čtyř tříd: podobné (similar), smíšené (mixed), uspořádané (ordered) a opačně uspořádané (anti-ordered).

Zkoumání nejstarších galaxií ve vesmíru vědci uskutečnili pomocí nového vesmírného dalekohledu NASA. Tým astronomů, vedený Haojing Yanem z University of Missouri (MU), využil pozorování kosmického dalekohledu Jamese Webba (JWST) a objevil 87 galaxií, které by mohly být nejstaršími známými galaxiemi ve vesmíru. Tento objev přivádí astronomy blíže k určení věku galaxií v raném vesmíru, který se podle Haojing Yana, hlavního autora a docenta fyziky a astronomie na MU, odhaduje na 200-400 milionů let po Velkém třesku.