Aktuality AK

Několik dní poté, co se indická vesmírná agentura ISRO stala první zemí, která přistála s kosmickou sondou poblíž převážně neprozkoumaného jižního pólu Měsíce, v pondělí 28. srpna 2023 oznámila, že vypustí satelit k průzkumu Slunce. „Vypuštění sondy Aditya-L1, první vesmírné indické observatoře, která bude studovat Slunce, je naplánováno na 2. září 2023,“ uvedla Indian Space Research Organization (ISRO) na X, dříve známém jako Twitter.

Astronomové používající rentgenovou observatoř Chandra (NASA), observatoř XMM-Newton (ESA) a další dalekohledy našli důkazy pro masivní rozrušení hvězdy (přes 3 hmotnosti Slunce) v rentgenovém spektru objektu ASASSN-14li, což je událost slapového roztrhání, ke kterému došlo v galaxii přibližně 290 milionů světelných let daleko. Ukázalo se, že jde o pohlcení hvězdy, která se příliš přiblížila k supermasivní černé díře. Výsledky pozorování byly publikovány v časopise Astrophysical Journal Letters.

Indie začala s průzkumem povrchu Měsíce pomocí roveru ve čtvrtek 24. srpna 2023, den poté, co se stala první zemí, která přistála s landerem poblíž převážně neprozkoumaného jižního pólu Měsíce. Rover Pragyan – „Moudrost“ v sanskrtu – vyjel z přistávacího modulu několik hodin poté, co poslední milník v indickém ambiciózním, ale cenově zvýhodněném vesmírném programu vyvolal obrovské oslavy po celé zemi.

Nový snímek slavné Prstencové mlhoviny pořízený kamerou Near-InfraRed Camera (NIRCam) na palubě Webbova vesmírného teleskopu ukazuje složité detaily struktury vláken vnitřního prstence mlhoviny, zatímco nový snímek z přístroje Mid-InfraRed Instrument (MIRI) Webbova teleskopu odhaluje konkrétní detaily ve vnějších oblastech prstence mlhoviny. Úvodní obrázek z Webbova přístroje NIRCam ukazuje nový pohled na Prstencovou mlhovinu. Vnitřní dutina mlhoviny hostí odstíny modré a zelené, zatímco detailní prstenec přechází přes odstíny oranžové ve vnitřních oblastech do růžové ve vnější oblasti. Vnitřní oblast prstence má odlišné vláknité prvky.

Astronomové odhalili souvislost mezi množstvím vznikajících oblaků na Neptunu a 11letým slunečním cyklem, ve kterém zvyšující se a ubývající propletená magnetická pole Slunce řídí sluneční aktivitu. Tento objev je založen na třech desetiletích pozorování Neptunu zachycených Hubbleovým vesmírným teleskopem HST provozovaným NASA, WM Keck Observatory na Havaji, a také na datech z Lick Observatory v Kalifornii.

Mezinárodní tým astronomů zhotovil teplotní mapu pro kosmický prach vířící v jedné z nejstarších spirálních galaxií ve vesmíru, která nabízí nový pohled na rychlost růstu galaxie. Doposud byli vědci schopni měřit teplotu většiny vzdálených galaxií pouze v širších dimenzích, aniž by ukázali, jak se teploty v jednotlivých oblastech liší.

Jižní pól Marsu je pravděpodobným kandidátem pro budoucí průzkumné úsilí. Je to také oblast zájmu astrobiologů, protože existuje určitá šance, že by tam mohly být známky starověké vody, a tedy i známky starověkého života – pokud na rudé planetě vůbec nějaké byly.

Na úvodním obrázku jsou dva Jupiterovy měsíce, Ganymed (největší měsíc planety) vlevo a Io (měsíc s mnoha aktivními sopkami) vpravo. Webbův teleskop je oba zachytil 15. listopadu 2022. Obrázek Ganymedu je spektroskopický snímek (kde je bílé světlo rozděleno do barevné duhy). Snímek Io je infračervený neboli tepelný obraz. Snímek Ganymedu odhaluje rozložení peroxidu vodíku na měsíčních pólech. Na snímku Io jsou zachyceny obrovské sopečné erupce (jasné skvrny). Vesmírný dalekohled NASA James Webb Space Telescope pořizuje mimořádné snímky hlubokého vesmíru a odhaluje známá místa způsoby, jaké dosud nebyly vidět. Zaměřil se však také na objekty mnohem blíže k domovu, v naší vlastní Sluneční soustavě. A zase se to povedlo!

Earendel, nejvzdálenější známá hvězda, je masivní hvězda typu B, která je více než dvakrát žhavější než naše Slunce a je asi milionkrát svítivější. Vyplývá to z analýzy dat z Webbova přístroje Near-Infrared Camera (NIRCam). Earendel, také známá jako WHL0137-LS, je velmi hmotná hvězda nacházející se v souhvězdí Cetus (Velryba). Hvězda je tak daleko, že jejímu světlu trvalo 12,9 miliardy let, než dosáhlo Země, a jeví se nám jako v době, kdy byl vesmír starý pouhých 7 % svého současného věku.

Vědci z Mezinárodního centra pro teoretické vědy v Bengaluru navrhli metodu měření rychlosti rozpínání vesmíru pomocí gravitačních vln ze splynutí párů černých děr. S využitím pokročilých detektorů gravitačních vln plánují zkoumat opakované slučování černých děr a zpoždění mezi nimi, aby vypočítali rychlost expanze, aniž by potřebovali přesné informace o galaxiích nebo párech černých děr, kterých se to týká.