Earendel je masivní hvězda typu B, říkají astronomové

Earendel, nejvzdálenější známá hvězda, je masivní hvězda typu B, která je více než dvakrát žhavější než naše Slunce a je asi milionkrát svítivější. Vyplývá to z analýzy dat z Webbova přístroje Near-Infrared Camera (NIRCam). Earendel, také známá jako WHL0137-LS, je velmi hmotná hvězda nacházející se v souhvězdí Cetus (Velryba). Hvězda je tak daleko, že jejímu světlu trvalo 12,9 miliardy let, než dosáhlo Země, a jeví se nám jako v době, kdy byl vesmír starý pouhých 7 % svého současného věku.

Hvězda Earendel byla poprvé identifikována v roce 2022 na snímcích z HST pořízených v rámci programu Reionization Lensing Cluster Survey (RELICS). Hvězda byla pojmenována podle staroanglického slova pro „ranní hvězdu“ nebo „vycházející světlo“. Mateřská galaxie hvězdy Earendel, WHL0137-zD1, byla přezdívána 'Sunrise Arc', protože gravitační čočka deformovala její světlo do podoby srpku.

HST i Webbův teleskop byly schopny detekovat hvězdu Earendel díky jejímu šťastnému zarovnání do podoby „vrásky“ v časoprostoru vytvořené masivní kupou galaxií WHL0137-08. Zatímco jiné útvary v galaxii se díky gravitační čočce objevují vícekrát, Earendel se i na Webbově infračerveném zobrazení s vysokým rozlišením jeví pouze jako jediný světelný bod. Na základě toho astronomové určili, že objekt Earendel je zvětšen nejméně 4000krát, a je tedy extrémně malý. Jedná se tedy o nejvzdálenější hvězdu, jaká kdy byla objevena; pozorovaná byla ve stavu 1 miliardy let po Velkém třesku.

Icarus, předchozí držitel rekordu pro nejvzdálenější hvězdu, byl detekován HST a pozorován v době asi 4 miliardy let po Velkém třesku. Jiný tým, který použil Webbův teleskop, nedávno identifikoval hvězdu s gravitační čočkou, které přezdívali Quyllur, rudého obra pozorovaného 3 miliardy let po Velkém třesku. Hvězdy tak masivní jako Earendel mají často společníky. Astronomové neočekávali, že by Webbův teleskop odhalil nějaké společníky Earendelu, protože by byli tak blízko u sebe a na obloze k nerozeznání.

Avšak pouze na základě barev Earendelu se astronomové domnívají, že vidí náznaky chladnější, červenější doprovodné hvězdy. Toto světlo bylo nataženo expanzí vesmíru na vlnové délky delší, než dokáží Hubbleovy přístroje detekovat, a tak bylo detekovatelné pouze pomocí Webbova vesmírného teleskopu. NIRCam také ukazuje další pozoruhodné detaily v objektu Sunrise Arc, což je nejvíce zvětšená galaxie, která byla dosud objevena během první miliardy let vesmíru.

Mezi charakteristiky patří jak oblasti mladých hvězd, tak i starší zavedené hvězdokupy o průměru 10 světelných let. Na obou stranách „vrásek“ maximálního zvětšení, které prochází přímo skrz Earendel, jsou tyto útvary zrcadleny zkreslením gravitační čočky. Oblast tvořící hvězdy se zdá protáhlá a její stáří se odhaduje na méně než 5 milionů let.

Menší tečky na obou stranách Earendelu jsou dva snímky jedné starší, ustálenější hvězdokupy, jejíž stáří se odhaduje na nejméně 10 milionů let. „Zjistili jsme, že tato hvězdokupa je gravitačně vázána a pravděpodobně přetrvá až do současnosti,“ řekli astronomové z týmu Webbova teleskopu. „To ukazuje, jak mohly vypadat kulové hvězdokupy v naší vlastní Mléčné dráze, když se formovaly před 13 miliardami let.“

Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/earendel-massive-b-type-star-12167.html a https://www.nasa.gov/feature/goddard/2023/webb-reveals-colors-of-earendel-most-distant-star-ever-detected

autor: František Martinek