Aktuality AK

James Webb Space Telescope (JWST) pořídil fotografii hnědého trpaslíka se zrníčky křemičitanů v jeho atmosféře. Astronomové popsali analýzy hnědého trpaslíka a jeho atmosféry v článku publikovaném na arXiv preprint server. Hnědý trpaslík je vesmírné těleso, které vytvoří protohvězda, jež nemá dostatečnou hmotnost, aby v ní mohly probíhat termonukleární reakce. Objekt tak ve svém jádře nedosáhne teploty potřebné ke spalování vodíku a nestane se tedy hvězdou.

Mezinárodní tým vědců studoval vzorky prachu získané sondou Hayabusa 2. Zjistil, že některá prachová zrníčka jsou starší než Sluneční soustava. Ve svém článku publikovaném v časopise Astrophysical Journal Letters vědci popsali své analýzy prachu z asteroidu Ryugu, a také, co přitom všechno zjistili.

Astronomové využívající pozemní dalekohled Gemini North telescope, jeden z dvojice dalekohledů International Gemini Observatory, pořídili nádhernou fotografii dvojice interagujících spirálních galaxií NGC 4567 a NGC 4568, které se nakonec spojí a vytvoří jedinou eliptickou galaxii. Stane se tak zhruba za 500 miliónů roků. Podobný osud čeká Mléčnou dráhu a galaxii v Andromedě M31.

Betelgeuse, superobří červená hvězda nacházející se ve vzdálenosti 650 světelných roků, jejíž poloha se promítá do souhvězdí Orion, prodělala historické zeslabení jasnosti mezi prosincem 2019 a březnem 2020. Četná pozorování napříč elektromagnetickým spektrem byla získána buď před, v průběhu a nebo následně po této události zeslabení jasu. Tato pozorování odhalila, že podstatná část povrchového výronu hmoty SME (surface mass ejection) vyskytující se na Betelgeuse, se pohybovala pryč skrz rozsáhlou atmosféru hvězdy.

Použitím přístroje MUSE (Multi-Unit Spectroscopic Explorer) na dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře ESO v Chile astronomové pořídili nádherný snímek spirální galaxie s příčkou Messier 61 (zkráceně M61).

Supermasivní černá díra uprostřed kvazaru H1821+643, který je vzdálen od Země asi 3,4 miliardy světelných roků, rotuje zhruba poloviční rychlostí světla. Kompozitní snímek kvazaru H1821+643 v úvodu článku obsahuje rentgenové záření zachycené družicí Chandra (modrá barva), které bylo zkombinováno s rádiovým zářením z radioteleskopu Karl G. Jansky Very Large Array (červená barva) a s optickým světlem z dalekohledu PanSTARRS na Havaji (bílá a žlutá barva).

Nově objevená hvězda pojmenovaná S4716 dosahující rychlosti 8 000 km/s se přibližuje na vzdálenost 98 AU (astronomických jednotek) k objektu Sagittarius A*, což je supermasicní černá díra v centru naší Galaxie – Mléčné dráhy. V centru naší Galaxie se nachází supermasivní černá díra pojmenovaná Sagittarius A* (Sgr A*), jejíž hmotnost byla určena na 4,1 miliónu hmotností Slunce. Toto gravitační monstrum je obklopeno skupinou hvězd přezdívanou S hvězdokupa, které kolem černé díry obíhají vysokými rychlostmi.

Nově publikovaný výzkum kvantifikoval přítomnost organického uhlíku v horninách Marsu. Vůbec poprvé vědci využili data z roveru Curiosity ke změření celkového množství organického uhlíku – klíčové složky v organických molekulách – v marťanských horninách.

Na novém snímku s vysokým rozlišením vidíme mlhovinu Tarantule (Tarantula Nebula) – zářící region rodících se hvězd ve Velkém Magellanově oblaku, což je satelitní galaxie Mléčné dráhy – v novém světle s nejasnými oblaky plynu umožňujícími nahlédnutí do regionu, který formují velmi hmotné hvězdy.

Od svého startu 24. 11. 2021 sonda NASA s názvem DART (Double Asteroid Redirection Test) směřuje k příletu k binárnímu asteroidu Didymos a ke srážce s menším průvodcem planetky s názvem Dimorphos. To vše se odehraje 26. 9. 2022, kdy kolizí vyvrcholí tato sebevražedná mise.