Aktuality AK

Od svého startu 24. 11. 2021 sonda NASA s názvem DART (Double Asteroid Redirection Test) směřuje k příletu k binárnímu asteroidu Didymos a ke srážce s menším průvodcem planetky s názvem Dimorphos. To vše se odehraje 26. 9. 2022, kdy kolizí vyvrcholí tato sebevražedná mise.

První čínská návratová sonda Chang´e-5 je celkem pátou měsíční výzkumnou misí v rámci čínského programu Chinese Lunar Exploration Program, která byla vypuštěna 23. 11. 2020. Na povrchu Měsíce přistála 1. 12. 2020 v severní části Oceánu bouří (Oceanus Procellarum) poblíž rozsáhlého vulkanického komplexu Mons Rümker.

Vzorky prachu odebrané z asteroidu Ryugu japonskou kosmickou sondou Hayabusa 2 obsahují organický materiál, který ukazuje, že některé stavební bloky života na Zemi se mohly zformovat ve vesmíru, jak prohlásili japonští odborníci.

Mezinárodní tým planetologů pod vedením vědců z University of Oxford uskutečnil analýzu pozorování Uranu a Neptunu v oboru viditelného světla a infračerveného záření prováděných pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu HST, dalekohledu NASA s názvem Infrared Telescope Facility (ITF) a dalekohledu Gemini North telescope.

Po desetiletí vědci pozorují tmavé sesuvy půdy na planetě Mars označované jako tmavé pruhy na svahu. Poprvé je zaregistrovaly sondy Viking v 70. letech minulého století; pozoroval je tehdy každý orbiter, avšak mechanismus stojící za vznikem těchto útvarů byl usilovně dlouho diskutován. Může za jejich vznikem stát vodní aktivita na rudé planetě, nebo jsou důsledkem určitých forem suchých mechanismů?

Vědci studovali, jak vzniká diskrétní polární záře na planetě Mars. V nové studii fyzikové informovali, že vlastnosti slunečního větru interagujícího s magnetickými poli v kůře planety (krustální nebo korové magnetické pole) objevenými na jižní polokouli Marsu silně ovlivňují utváření a vlastnosti diskrétních polárních září na rudé planetě. Na rozhraní uzavřených a otevřených magnetických siločar krustálního pole se objevuje diskrétní polární záře, zhruba ve výškách 140 km. Vedoucím výzkumu byl Zachary Girazian, mimořádný vědecký pracovník University of Iowa Department of Physics and Astronomy.

Při shromažďování v regionech s vysokou hustotou se prachová zrníčka vyhýbají driftování směrem ke hvězdě, kterou obíhají.

Klíčovým krokem v informacích o nových planetách by mohly být nové teoretické modely protoplanetárních disků, vyvinuté astrofyziky z centra RIKEN a jejich dvěma spolupracovníky, které vysvětlují, jak prach v disku překonává tendenci driftovat směrem na hvězdu.

Na obrázku vlevo je fotografie planety Jupiter pořízená ve viditelném světle Hubbleovým vesmírným teleskopem HST, vpravo snímek pořízený létající observatoří SOFIA demonstrující variace teplot Jupitera v různých planetárních šířkách. Dva snímky zachycují planetu Jupiter přibližně ve stejné orientaci.

Na základě dat ze satelitu NASA s názvem TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) tým astronomů z Ukrajiny detekoval tranzity pěti komet u hvězdy Beta Pictoris (β Pictoris), druhé nejjasnější hvězdy v souhvězdí Malíře, která je od Země vzdálená 63 světelné roky. Beta Pictoris je spektrálního typu A5 s hmotností zhruba 1,8 hmotnosti Slunce a její stáří bylo odhadnuto na pouhých 20 miliónů roků.

Tato malá skupina galaxií pojmenovaná Hickson Compact Group 40 (známá též jako Arp 321) obsahuje tři spirální galaxie, jednu eliptickou a jednu čočkovou galaxii. Zhruba ve vzdálenosti jedné miliardy světelných roků je čeká časem srážka a splynutí v jeden objekt za vytvoření obří eliptické galaxie. V rámci svých 32. narozenin Hubbleův vesmírný teleskop HST zachytil tyto galaxie ve velmi nestandardním okamžiku v jejich životě, jak se navzájem k sobě přibližují a pokračují ve svém tanci, avšak zatím se nacházejí před splynutím.