Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Přítomnost vodního ledu na asteroidech může být mnohem četnější, než jsme donedávna očekávali. Vyplývá to z nové studie dvou vědeckých týmů. Nejnověji přináší výzkum první důkazy přítomnosti vodního ledu a organických molekul na planetce 65 Cybele.
Pozorování provedená pomocí dalekohledu ESO/VLT poprvé poskytla přímý důkaz, že mladé galaxie mohly přibírat na váze díky nasávání chladného plynu ze svého okolí a získanou hmotu využít k překotné tvorbě nových hvězd.
Atmosféra nad oběma póly planety Venuše je mnohem řidší, než se doposud soudilo. Neočekávaně se to ukázalo v okamžiku, kdy se představitelé Evropské kosmické agentury ESA rozhodli navést kosmickou sondu Venus Express do nejvyšších vrstev atmosféry planety.
NASA dala minulý týden zelenou přípravě kosmické sondy k Marsu s názvem MAVEN (Mars Atmosphere and Volatile Evolution), která bude zjišťovat, proč rudá planeta ztratila před 3 až 4 miliardami let podstatnou část své atmosféry.
Hubblův kosmický dalekohled HST pořídil v únoru letošního roku nové snímky poměrně velkého asteroidu Vesta, které pomohou vědcům upřesnit plány pro setkání americké sondy DAWN s touto planetkou, které se uskuteční 11. července 2011.
Nový snímek pořízený přehlídkovým teleskopem ESO/VISTA v oboru infračerveného záření odhaluje neobvyklou ‘krajinu’ zářících plynných struktur, temných prachoplynných oblaků a mladých hvězd, nacházející se v souhvězdí Jednorožce. Oblast zrodu nových hvězd známá jako Monoceros R2 je celá doslova vnořena do obřího temného oblaku. Ve viditelném světle je takřka nepozorovatelná, ale v infračerveném záření je nepřehlédnutelná.
Krátkoperiodická kometa 103P/Hartley zažije v roce 2010 mimořádně příznivý návrat ke Slunci. Kometa je již v současnosti na hranici pozorovatelnosti pouhým okem. K jejímu sledování je však potřeba velmi tmavou oblohu neznehodnocenou světelným znečištěním. Pravá krása vlasatice vynikne teprve v malém dalekohledu.
Phobos, měsíc planety Mars, byl možná vytržen z mateřské planety při mohutném impaktu, nebo se zformoval z úlomků mnohem většího měsíce, který byl kdysi dávno rozbit. Vyplývá to z pozorování evropské kosmické sondy Mars Express. Více světla by do tohoto problému mohla vnést ruská kosmická sonda Fobos-Grunt.
Na videozáznamu je vidět, jak se polární záře na Saturnu zřetelně mění během místního dne, který trvá přibližně 10 hodin 47 minut. Na polední a půlnoční straně můžeme spatřit výrazné zjasnění polární záře pozorovatelné v období několika hodin, což naznačuje, že zjasnění má určitou souvislost s polohou Slunce.
Tento nový snímek zachycující spirální galaxii s příčkou NGC 1365 v infračerveném oboru spektra byl pořízen výkonnou kamerou HAWK-I a dalekohledem ESO/VLT na observatoři Paranal v Chile. Galaxie NGC 1365 patří do kupy galaxií Fornax a nachází se asi 60 milionů světelných let od Země.