Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Japonská kosmická agentura JAXA vypustila k Venuši kosmickou sondu AKATSUKI. Přístrojové vybavení sondy se zaměří na zevrubná pozorování meteorologických jevů v atmosféře planety a rovněž povrchu Venuše, stejně tak i pozorování částic unikajících z atmosféry Venuše do kosmického prostoru. Společně s kosmickou sondou odstartovala i sluneční plachetnice.
Zatímco evropská družice Proba-2 mířila svým hlavním přístrojem na Slunce, dívala se rovněž zpět, na svoji domovskou planetu. Tento širokoúhlý pohled na Zemi byl pořízen experimentální kamerou, která je menší než šálek na kávu.
ESO zveřejnila nádherný záběr blízké galaxie M83 pořízený kamerou HAWK-I a dalekohledem ESO/VLT na Paranal Observatory v Chile. Snímek zachycuje galaxii v infračerveném oboru spektra a demonstruje impozantní schopnosti kamery, které umožnily vytvořit jeden z nejostřejších a nejdetailnějších záběrů M83 dosud pořízených z povrchu Země.
Nová infračervená fotografie, pořízená kosmickou observatoří NASA s názvem WISE ukazuje mlhovinu Tadpole (Tadpole Nebula, IC 410/NGC 1893), oblast formování hvězd v souhvězdí Vozky (Auriga). Od Země je vzdálena 12 000 světelných roků. Jak družice WISE skenovala oblohu, pořídila rovněž tento snímek, na nichž jsou kromě jiného zachyceny dvě planetky a stopy dvou družic.
Obrázek v úvodu článku ukazuje snímek divoké hvězdné porodnice – mlhoviny 30 Doradus. Vložený obrázek představuje zvětšený výřez snímku, na kterém je zachycena velmi hmotná hvězda, která byla pravděpodobně vyhozena ze své rodné „kolébky“ statnějším sourozencem.
Planetu Jupiter, největší z planet ve Sluneční soustavě, si nedovedeme představit jinak než jako „pruhovaného obra“ se spoustou světlých zón a tmavých pásů, doplněných světlými a tmavými skvrnami různých velikostí. V poslední době nastávají v atmosféře Jupiteru viditelné změny.
Dva miniaturní meteority, nalezené v Antarktidě ve vrstvách sněhu starých 40 a 55 let, mohou odhalit doposud skrytá tajemství vzniku naší Sluneční soustavy. Tyto částice pocházejí velmi pravděpodobně z mateřského tělesa, které se jen velmi málo změnilo od počáteční fáze vzniku a vývoje naší planetární soustavy.
Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. pořádá každý pracovní den ve večerních hodinách akce nazvané Beseda u dalekohledu (BUD), zaměřené na pozorování zajímavých objektů na obloze. Následující měsíce jsou vhodné především k pozorování jasných objektů, jako je Měsíc či některé planety.
Skupina japonských inženýrů a techniků zahájila přípravu dvounohého humanoidního robota, uzpůsobeného k pohybu po povrchu Měsíce. Společnost předběžně pojmenovala robota vzhledem podobného člověku „Maido-kun“. Odhadovaná cena robota, jehož výška bude menší než průměrná výška člověka, je přibližně 1 miliarda jenů (asi 10,6 miliónu dolarů).
Na fotografii, kterou pořídila astronomická družice Herschel Space Observatory, je zachycen molekulární oblak, který je součástí emisní mlhoviny Roseta (Rosette Nebula – Růžicová mlhovina). Tato hvězdná porodnice se nachází ve vzdálenosti přibližně 5 000 světelných let od Země a promítá se do souhvězdí Jednorožce.