Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Mezinárodní tým astronomů používajících dalekohled ESO/VLT poprvé analyzoval atmosféru exoplanety typu super-Země. Planeta označovaná GJ 1214b byla zkoumána při přechodu přes disk své mateřské hvězdy; při tomto úkazu projde část záření atmosférou, což umožňuje analýzu jejích vlastností.
Většina hvězd se zrodila jako součást hvězdokupy, nikoliv jako osamocení jedinci. Existuje spousta důkazů, že ani Slunce nebylo výjimkou. Simon Zwart v minulém roce prohlásil, že astronomové budou schopni sourozence Slunce objevit. Vypočítal, že 10 až 60 z nich se může nacházet do vzdálenosti zhruba 330 světelných let od Země.
Díky objevu první zákrytové dvojhvězdy obsahující proměnnou hvězdu cefeidu se mezinárodnímu týmu astronomů podařilo vyřešit letitou záhadu. Mimořádně vhodné uspořádání systému umožnilo velmi přesně změřit hmotnost cefeidy. Nová data ukazují, že předpovědi teorie hvězdných pulsací jsou správné.
Nedávné přiblížení sondy Deep Impact v rámci mise EPOXI ke kometě Hartley 2 poskytlo první snímky zcela zřetelně ukazující výtrysky prachu a plynů z povrchu jádra specifického charakteru. Byla odhalena doslova sněhová bouře v okolí jádra komety, způsobená výtrysky oxidu uhličitého, chrlících tuny ledových částic.
Kosmická observatoř NASA s názvem Fermi Gamma-ray Space Telescope odhalila doposud nepozorované struktury obklopující střed naší Galaxie. Laloky záření gama mají rozpětí 50 000 světelných roků; může se jednat například o pozůstatky dávné exploze v okolí mimořádně velké černé díry v centru naší Galaxie.
Kompozitní snímek v úvodu článku zachycuje galaxii M 100 se supernovou, která může ukrývat nejmladší známou černou díru v blízkém kosmickém okolí. Poloha supernovy SN 1979C je vyznačena šipkou. Fotografie vznikla složením dat v oboru rentgenového, viditelného a infračerveného záření.
Tým evropských astronomů využívající dalekohled MPG/ESO na observatoři La Silla v Chile objevil planetu u hvězdy, která do naší Galaxie připutovala odjinud. Planeta jupiterova typu je sama o sobě neobvyklá, neboť obíhá kolem stálice v závěrečné fázi života, která by ji v budoucnu mohla pohltit.
Planeta Saturn postupně „zhasíná“. Podobně jako stolní lampa, které omezujeme přívod elektrického proudu, Saturn za poslední čtyři roky vyzařuje stále menší a menší množství energie v oboru infračerveného záření, přičemž jeho jižní polokoule je poněkud jasnější než severní.
Astronomové z Evropské jižní observatoře pořídili efektní nový snímek neobvyklé galaxie NGC 7252. Tento galaktický spletenec vznikl při kolizi dvojice původně samostatných galaxií a pro astronomy představuje vhodný objekt pro zkoumání vlivů galaktického slévání na vývoj vesmíru.
Jádro periodické komety 103P/Hartley 2 se stalo druhým cílem výzkumu pro kosmickou sondu Deep Impact. Dne 4. listopadu 2010 sonda prolétla ve vzdálenosti necelých 700 km od jádra komety Hartley 2 rychlostí 12,3 km/s. První fotografie byla pořízena 37 minut před největším přiblížením, ze vzdálenosti 27 350 km.