Poslední květnovou středu roku 2024 se v areálu Hvězdárny Valašské Meziříčí, p. o. uskutečnilo setkání partnerů projektu Kulturního a kreativního centra – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. V současné době finišují přípravy pro zahájení samotné stavby nového objektu, ale stejně tak se snažíme nacházet a rozvíjet spolupráci s řadou partnerů, kteří nám mohou s činností v nových prostorách pomoci.
Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Valašská astronomická společnost pořádá v sobotu 19. června 2010 od 21:00 hodin ve spolupráci s Hvězdárnou Valašské Meziříčí, Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a městem Rožnovem pod Radhoštěm netradiční astronomickou akci.
Na primární zrcadlo nového robotického teleskopu TRAPPIST na observatoři La Silla v Chile dopadlo první světlo. Jméno dalekohledu je akronymem plného názvu přístroje „TRAnsiting Planets and PlanetesImals Small Telescope“ a prozrazuje, že teleskop je určen především ke studiu planetárních soustav.
Kometárním překvapením roku 2010 by se mohla stát C/2009 R1 (McNaught). V současnosti je pozorovatelná na ranní obloze nad východním obzorem jako objekt na hranici viditelnosti pouhým okem. Na její spatření však máme asi jen 14 dní, než se ztratí ve sluneční záři. Autorem doprovodného snímku je Michael Jäger (Rakousko). V článku najdete i vyhledávací mapky.
# 11.6. 2010 - fotografie komety za Valašského Meziříčí
Zakladatel a první vedoucí Pracovní skupiny optiky a dalekohledů na ESO (Optics and Telescopes Group) Raymond Wilson, jehož průkopnický výzkum aktivní optiky umožnil konstrukci obřích dalekohledů dneška, získal Kavliho cenu 2010 za astrofyziku. Milionovou dolarovou odměnu si rozdělí s dvojicí amerických vědců Jerrym Nelsonem a Rogerem Angelem.
Jednou ze záhad ve Sluneční soustavě je tzv. superrotace Venuše – jev známý od konce 60. let minulého století: větry unášející oblačnost vanou na Venuši rychleji než rotuje samotná planeta. Astronomové navrhli několik teorií, avšak žádná z nich nepodala zcela uspokojivé vysvětlení. S novou teorií přišli astronomové z Mexika.
Astronomové objevili nové důkazy potvrzující fakt, že v nedávné minulosti se planeta Neptun srazila s kometou. Své závěry přednesli na 216. konferenci Americké astronomické společnosti, která se konala v Miami (Florida, USA). V souladu s výpočty odborníků došlo k předpokládané srážce asi před 200 roky.
Astronomové při své snaze porozumět vesmíru často zaměřují své dalekohledy na Velké Magellanovo mračno, jednu z nejbližších galaxií. Tento nový působivý záběr pořídili pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) na observatoři La Silla (ESO). Snímek zachycuje doslova kosmický zvěřinec nejrůznějších typů objektů patřících k Velkému Magellanovu mračnu.
Radioastronomové učinili překvapivý objev, když odhalili velké množství plynných oblaků vodíku nad rovinou naší Galaxie. Tato plynná oblaka hrají důležitou roli ve vývoji galaxií. Složení těchto oblaků jasně ukazuje, že mají původ v disku Mléčné dráhy a jsou důležitou součástí naší Galaxie.
Astronomové informovali o objevu planetární soustavy, v níž roviny oběžných drah dvou exoplanet jsou navzájem skloněny vůči sobě v ostrém úhlu. Toto zjištění znamená, že studium exoplanetárních soustav bude mnohem složitější. Astronomové nemohou dále předpokládat, že všechny planety obíhají kolem svých mateřských hvězd v jedné rovině jako je tomu v naší Sluneční soustavě.
Pravděpodobně nejteplejší známá planeta v Mléčné dráze může mít před sebou jen krátký život. K smrti odsouzené těleso je postupně pojídáno svojí mateřskou hvězdou. Z výpočtů vyplývá, že nejpozději za 10 miliónů roků pozře hvězda poslední sousto a planeta přestane existovat.