Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Astronomové pořídili dosud nejlepší snímek hvězdy, z které většinu hmoty vysál ‚upíří‘ průvodce. Kombinací světla získaného čtveřicí dalekohledů na observatoři ESO Paranal vznikl virtuální teleskop o průměru 130 m, jehož pohled je 50krát ostřejší než pohled kosmického dalekohledu HST (NASA/ESA). Nové výsledky překvapivě ukázaly, že přenos hmoty z jedné složky dvojhvězdy na druhou je mnohem mírnější proces, než se očekávalo.
„Nyní můžeme zkombinovat světlo čtyř dalekohledů VLT a pořídit tak mimořádně ostré snímky mnohem rychleji než dříve,“ říká Nicolas Blind (IPAG, Grenoble, Francie), který je vedoucím autorem článku prezentujícího výsledky pozorování. "Snímky jsou tak ostré, že můžeme nejen sledovat hvězdy, jak kolem sebe obíhají, ale také měřit velikost větší z obou složek.“
Astronomové pozorovali [1] neobvyklý systém SS Leporis v souhvězdí Zajíce (Lepus), který obsahuje dvojici hvězd, jež se vzájemně obíhají jednou za 260 dní. Hvězdy jsou od sebe vzdáleny jen o málo více než Země od Slunce. Větší a chladnější z dvojice hvězd sama zabírá čtvrtinu této vzdálenosti – což zhruba odpovídá oběžné dráze Merkuru. Vzhledem k této blízkosti již žhavá složka systému vysála až polovinu hmotnosti větší hvězdy.
„Věděli jsme, že tato dvojhvězda je neobvyklá a že materiál proudí z jedné hvězdy na druhou,“ říká spoluautor Henri Boffin (ESO). „Objevili jsme ale, že způsob, jakým s největší pravděpodobností probíhá přenos hmoty, je úplně odlišný od dřívějších modelů tohoto procesu. ‚Kousnutí‘ upíří hvězdy je velmi jemné, ale vysoce efektivní.“
Nová pozorování jsou natolik ostrá, aby nám ukázala, že obří hvězda je ve skutečnosti menší, než se dříve myslelo, a je tedy mnohem obtížnější vysvětlit, jak rudý obr ztrácí hmotu ve prospěch svého souputníka. Astronomové si nyní myslí, že spíše než ve formě proudu plynu z jedné hvězdy na druhou musí být hmota vyvrhována obří hvězdou v podobě hvězdného větru a následně zachycena žhavější složkou.
„Tato pozorování demonstrovala nové zobrazovací možnosti interferometru VLTI a otevírají cestu k dalšímu fascinujícímu výzkumu interagujících dvojhvězd,“ uzavírá Jean-Philippe Berger.
Poznámky
[1] Snímky byly vytvořeny na základě pozorování pomocí interferometru VLTI (Very Large Telescope Interferometer) pracujícího na observatoři ESO Paranal. K přívodu světla do přístroje PIONIER (viz ann11021) byla využita čtveřice pomocných dalekohledů (Auxiliary Telescopes) o průměru 1,8 m.
Přístroj PIONIER byl vyvinut na LAOG/IPAG (Grenoble, Francie); jedná se o aparaturu, která na Paranalu jen hostuje. PIONIER je financován z prostředků Université Joseph Fourier, IPAG, INSU-CNRS (ASHRA-PNPS-PNP) ANR 2G-VLTI ANR Exozodi. IPAG je součástí Grenoble Observatory (OSUG).
Inženýři interferometru VLTI musejí kontrolovat vzdálenost, kterou paprsky procházejí mezi vzdálenými dalekohledy, s přesností asi jedné setiny tloušťky lidského vlasu. Jakmile světlo dosáhne přístroje PIONIER, je následně svedeno do srdce přístroje: pozoruhodného optického zařízení, menšího než kreditní karta, které nakonec velmi přesně spojí světelné vlny z různých dalekohledů, aby spolu mohly interferovat. Výsledná rozlišovací schopnost takové sítě teleskopů dosahuje ostrosti ne dalekohledu o průměru 1,8 m, ale mnohem většího ‚virtuálního dalekohledu‘ o průměru kolem 130 m, jehož velikost je limitována pouze vzdáleností teleskopů.
Rozlišení dalekohledu HST je přibližně 0,05“, zatímco rozlišení dosažitelné pomocí VLTI je kolem 0,001“, což zhruba odpovídá úhlové velikosti astronauta na povrchu Měsíce pozorovaného z povrchu Země.
Další informace
Výzkum je prezentován v článku „An incisive look at the symbiotic star SS Leporis — Milli-arcsecond imaging with PIONIER/VLTI” autorů N. Blind a kol., který vyjde v časopise Astronomy & Astrophysics.
Složení týmu: Nicolas Blind (UJF-Grenoble 1/CNRS-INSU, Institut de Planétologie et d’Astrophysique de Grenoble, Francie [IPAG]), Henri Boffin (ESO, Chile), Jean-Philppe Berger (ESO, Chile), Jean-Baptiste Le Bouquin (IPAG, Francie), Antoine Mérand (ESO, Chile), Bernard Lazareff (IPAG, Francie) a Gérard Zins (IPAG, Francie).
ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 40 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.
Odkazy
Kontakty
Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, Ondřejov 251 65, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz
Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz
Nicolas Blind; IPAG; Grenoble, France; Tel: +33 4 76 63 57 30; Email: nicolas.blind@obs.ujf-grenoble.fr
Jean-Baptiste Le Bouquin; IPAG; Grenoble, France; Tel: +33 4 76 63 58 93; Email: jean-baptiste.lebouquin@obs.ujf-grenoble.fr
Henri Boffin; ESO; Santiago, Chile; Tel: +56 2 463 3126; Email: hboffin@eso.org; Jean-Philippe Berger; ESO; Santiago, Chile; Tel: +56 2 463 3103; Email: jpberger@eso.org
Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1148. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.