Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Pozorování pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST (NASA) vedla k objevu nové třídy planet. Jedná se o vodní planetu obklopenou hustou atmosférou, která obsahuje velké množství páry. Je menší než Uran, avšak větší než Země.
Měsíc vypadá na obloze osaměle, avšak nemusí to být zdaleka pravda. Malé asteroidy příliš slabé na to, abychom je spatřili, pravděpodobně zabloudí na dráhu Země poměrně často a krátkou dobu zde zůstávají.
Na konci února a v průběhu března roku 2012 ozdobí večerní oblohu dvojice jasných planet – Venuše a Jupiter. K nim se na několik dní (vždy krátce po novu) připojí rovněž Měsíc a v polovině března také obtížně pozorovatelná planeta Merkur. V následujících několika týdnech nás tedy čeká řada vizuálně zajímavých astronomických úkazů, konjunkcí a vzájemných přiblížení těles Sluneční soustavy, které lze pozorovat pouhým okem či malými dalekohledy.
Nové výzkumy naznačují, že záhadná vzplanutí rentgenového záření, které zaznamenala družice Chandra X-ray Observatory, mohou mít původ v asteroidech padajících na černou díru ukrytou v centru naší Galaxie. Tato vzplanutí byla pozorovatelná v průběhu několika let. Jestliže se tyto závěry potvrdí, může to znamenat, že v okolí superhmotné černé díry existuje oblak obsahující stovky biliónů asteroidů a komet.
Vědci oznámili tento objev na tiskové konferenci 31. 1. 2012. Je založen na datech z družice IBEX (Interstellar Boundary Explorer), kterou vypustila NASA v roce 2008. Družice je schopna detekovat částice přilétající do Sluneční soustavy z mezihvězdného prostoru.
Mezinárodní tým astronomů z Itálie, Německa a Francie zjistil, že den na Venuši (doba, za kterou se planeta jednou otočí kolem své osy) je nepatrně delší, než se ještě nedávno předpokládalo. Vysvětlit tuto skutečnost se zatím nepodařilo. Článek o tomto objevu byl publikován v časopise Icarus.
Nový záběr získaný teleskopem APEX (Atacama Pathfinder Experiment) v Chile zachycuje vlnící se filament kosmického prachu, který je přes 10 světelných let dlouhý. V některých místech ukrývá nově zrozené stálice, v jiných jsou hustá oblaka plynu na pokraji zhroucení, jež povede k tvorbě dalších hvězd. Jedná se o jednu z nejbližších oblastí hvězdotvorby vzhledem k Zemi. Částice kosmického prachu jsou zde tak chladné, že ke spatření jejich slabé záře je potřeba využít vlnových délek kolem 1 mm, právě takových, jaké detekuje kamera LABOCA na dalekohledu APEX.
Mezinárodní tým astronomů pravděpodobně objevil obyvatelnou super-Zemi obíhající kolem blízké hvězdy. Při oběžné době kolem 28 dnů a minimální hmotnosti 4,5krát převyšující hmotnost naší Země obíhá nová planeta uvnitř tzv. obyvatelné zóny v okolí hvězdy, kde ani příliš vysoká, ani příliš nízká teplota umožňuje výskyt kapalné vody na povrchu planety.
Mars Express – kosmická sonda Evropské kosmické agentury ESA – získala a poslala na Zemi přesvědčivé důkazy o existenci oceánu, který v minulosti pokrýval část povrchu Marsu. K pátrání po dávném oceánu sonda používala radar, s jehož pomocí se podařilo odhalit sedimenty usazené na dně oceánu.
Dalekohled ESO/VLT získal zatím nejdetailnější infračervené záběry ‚hvězdné porodnice‘ v mlhovině Carina. Zviditelnil tak mnohé dosud skryté struktury rozptýlené v této působivé nebeské krajině plynu, prachu a mladých hvězd. Tento snímek patří k nejpozoruhodnějším, jaké kdy VLT pořídil.