Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Kosmické observatoře NASA Swift, Hubble Space Telescope a Chandra X-ray Observatory společně studovaly jednu z nejzáhadnějších explozí, jaká kdy byla ve vesmíru pozorována. Koncem března 2011 byl družicemi zaregistrován zdroj záření o vysokých energiích.
Dne 6. dubna 2011 přivítala observatoř ESO Paranal vzácnou návštěvu – prezidenta České republiky Václava Klause a jeho choť Livii Klausovou. Prezidentský pár si nenechal ujít ani příležitost k prohlídce Cerro Armazones, místa vybraného pro stavbu budoucího obřího dalekohledu E-ELT.
Kosmická sonda MARS EXPRESS patřící Evropské kosmické agentuře ESA vyslala na Zemi snímky mlhou obklopených vulkánů, nacházejících se na severní polokouli rudé planety. Dlouho po jejich ukončené vulkanické aktivitě byla tato oblast přeměňována dopady meteoritů, které pokrývaly vyvrženým materiálem spodní části úbočí sopek.
Po dvou letech na oběžné dráze kolem Země shromáždila evropská družice GOCE dostatečné množství dat k tomu, aby zmapovala gravitační pole Země s bezkonkurenční přesností. Vědci nyní zpřístupnili nejpřesnější model geoidu, jaký byl kdy vůbec vypracován k našemu pochopení toho, jak Země ve skutečnosti „funguje“.
Na snímku pořízeném pomocí dalekohledu ESO/VLT září intenzivní rudou barvou oblak vodíku obklopující hvězdokupu NGC 371. Tyto hvězdné jesličky se nacházejí v sousední galaxii – v Malém Magellanově oblaku.
Stísněný životní prostor v kulových hvězdokupách vytváří podmínky pro exotické binární soustavy, v nichž jsou dvě hvězdy uvězněny na drahách, po kterých navzájem obíhají jedna kolem druhé. Hmota z jedné hvězdy je pohlcována druhou složkou dvojhvězdy. V důsledku jejího zahřívání dochází k produkci rentgenového záření.
Naše Galaxie může obsahovat až 50 miliard planet. K takovému závěru dospěli astronomové na základě zpracování dat z astronomické družice Kepler. Dalekohled na palubě družice pátrá po přítomnosti planet za hranicemi Sluneční soustavy, a to na základě zjištění periodického poklesu jasnosti konkrétní hvězdy.
Astronomům se poprvé podařilo zaregistrovat splynutí dvou hvězd v jedno těleso. Objekt s názvem V1309 Scorpii byl objeven již v roce 2008. Jeho jasnost vzrostla 10 000krát, což mělo za následek, že zářivý výkon objektu 30 000krát převyšoval svítivost Slunce. Vzhledem k velké vzdálenosti nás však nijak neovlivnil. Ohrozit nás ale mohou jiné hvězdy.
Pozorování provedená pomocí dalekohledu ESO/VLT a dalšími přístroji vedla k objevu nového kandidáta na nejchladnější známou hvězdu. Je jím hnědý trpaslík v dvojhvězdném systému, s povrchovou teplotou jako čerstvě uvařený čaj – ten je sice v lidských měřítkách horký, ale v případě povrchu hvězdy je stejná teplota až neuvěřitelně nízká. Tento objekt svými vlastnostmi dokonce překračuje pomyslnou a velmi neostrou hranici dělící malé chladné hvězdy a velké horké planety.
Před 25 roky uskutečnila sonda NASA s názvem Voyager 2 zatím poslední výzkum planety Uran na své cestě k další planetě – k Neptunu. Byla první sondou, která zblízka pozorovala tento fantastický svět. Cílem navrhované sondy Pathfinder Uranus bude cesta do vnějších oblastí Sluneční soustavy a navedení na oběžnou dráhu kolem Uranu.