Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Oblast intenzivního vzniku hvězd – 30 Doradus – je jedna z největších v blízkém okolí naší Galaxie, která byla objevena v sousední malé nepravidelné galaxii s názvem Velké Magellanovo mračno (vzdálenost 160 000 světelných roků). Přibližně 2 400 velmi hmotných hvězd uprostřed oblasti 30 Doradus, známé též jako mlhovina Tarantule (Tarantula Nebula), produkuje intenzivní záření a silný hvězdný vítr.
Astronomická družice Chandra X-ray Observatory detekovala rentgenové záření (znázorněné na snímku modrou barvou) plynu o teplotě několika miliónů stupňů, které přichází z čela rázových vln (což je jakási obdoba sonického třesku) vytvářených hvězdným větrem či při explozích supernov. Tento horký plyn vytváří gigantické bubliny v okolním studeném plynu a prachu, který je na snímku zobrazen oranžovou barvou. Jeho rozložení bylo vyfotografováno v oboru infračerveného záření pomocí kosmické observatoře Spitzer Space Telescope.
Oblast 30 Doradus je známa též jako HII (H „dva“) region vytvářený v případě, kdy záření horkých mladých hvězd „svléká“ elektrony z atomů neutrálního vodíku (HI) a vytváří tak oblaka vodíku ionizovaného (HII). V tomto případě se jedná o největší a nejhmotnější oblast ionizovaného vodíku v Místní skupině galaxií. Toto seskupení zahrnuje kromě naší Galaxie a velké galaxie v souhvězdí Andromedy ještě zhruba 30 dalších malých galaxií včetně Velkého a Malého Magellanova mračna. Vzhledem ke své blízkosti a velikosti je 30 Doradus mimořádným cílem studia vlivu hmotných hvězd na vývoj HII oblastí.
Mlhovina Tarantule se rozpíná a astronomové nedávno publikovali dvě studie, které se pokusily určit, co způsobuje toto rozpínání. Většina dřívějších studií dospěla k závěru, že vývoj a velkorozměrová struktura regionu 30 Doradus je dána bublinami horkého plynu zářícího v oboru rentgenového záření, uzavřeného okolním plynem, a že tlak záření, generovaného hmotnými hvězdami, nehraje v současné době významnou roli při tvarování celkové struktury mlhoviny.
Studie publikovaná počátkem roku 2011 dospěla k opačnému závěru a argumentuje tím, že tlak záření je mnohem významnější při ovlivňování vývoje mlhoviny 30 Doradus než tlak horkého plynu, především v centrálních oblastech v blízkosti hmotných hvězd. Velmi detailní analýza a hlubší pohled kosmické observatoře Chandra na oblast 30 Doradus může pomoci rozhodnout mezi těmito odlišnými představami.
Zdroj: http://chandra.harvard.edu/photo/2011/30dor/
autor: František Martinek