Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Nové fotografie protoplanetárního disku, tvořeného plynem a prachem v okolí hvězdy podobné Slunci, poprvé ukázaly spirálním ramenům podobné útvary v blízkosti hvězdy. Tyto charakteristické rysy mohou poskytnout vodítko ke zjištění přítomnosti ukryté a doposud nepozorovatelné planety.
„Detailní počítačové simulace prokázaly, že gravitační působení planet uvnitř cirkumstelárního disku může narušit rozložení přítomného prachu a plynu. Nyní můžeme vůbec poprvé pozorovat dynamické projevy těchto změn,“ říká astronomka Carol Grady (NASA, Goddard Space Flight Center in Greenbelt, Maryland).
Výzkum, který je prováděn v oboru blízkého infračerveného záření, je zaměřen na mladé hvězdy a jejich protoplanetární disky. Sledování se provádí pomocí japonského dalekohledu Subaru vybudovaného na Mauna Kea (Havajské ostrovy).
„Zjistili jsme, že jakmile takovéto soustavy dosáhnou věku 5 miliónů roků, jejich disky začnou vytvářet nejrůznější struktury – prstence, hrboly, mezery, a také charakteristické spirální útvary,“ říká John Wisniewski, spolupracovník University of Washington, Seattle. „Většina těchto útvarů může být způsobena přítomností planet uvnitř protoplanetárních disků.“
Tento vyfotografovaný disk obklopuje hvězdu SAO 206462 v souhvězdí Vlka (Lupus). Hvězda je od Země vzdálena 456 světelných roků a její jasnost dosahuje 8,7 mag. Astronomové odhadují, že její stáří je pouhých 9 miliónů roků. Hvězdu obklopující disk s vysokým obsahem plynů má průměr kolem 22 miliard kilometrů, což znamená, že více než dvakrát převyšuje průměr dráhy Pluta ve Sluneční soustavě.
Snímky pořízené dalekohledem Subaru (průměr 8,2 m) v oboru blízkého infračerveného záření odhalily přítomnost dvojice spirálních útvarů ve vnější části disku. Charakter útvarů v okolí hvězdy SAO 206462 naznačuje přítomnost dvou doposud nespatřených planet, z nichž každá je zodpovědná za vytvoření jednoho spirálního ramena.
Výzkumný tým však nabádá k opatrnosti, protože i procesy, které nemají vztah k planetám, mohou rovněž vést k vytvoření obdobných struktur.
Získat takovýto pohled bylo možné na základě použití zařízení High Contrast Instrument for the Subaru Next Generation Adaptive Optics (zkráceně HiCIAO), které bylo zkonstruováno k odstínění intenzivního přímého světla hvězdy, které by jinak rušilo při pozorování disku.
Zdroj: http://www.nasa.gov/topics/universe/features/possible-planets.html
autor: František Martinek