Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Mezinárodní tým astronomů pravděpodobně objevil obyvatelnou super-Zemi obíhající kolem blízké hvězdy. Při oběžné době kolem 28 dnů a minimální hmotnosti 4,5krát převyšující hmotnost naší Země obíhá nová planeta uvnitř tzv. obyvatelné zóny v okolí hvězdy, kde ani příliš vysoká, ani příliš nízká teplota umožňuje výskyt kapalné vody na povrchu planety. Vědci získali důkazy přinejmenším o existenci jedné, možná však až dvou či tří dalších planet obíhajících kolem hvězdy, která je od Země vzdálena 22 světelných roků.
Členy vědeckého týmu byli i astronomové Steven Vogt a Eugenio Rivera z University of California Santa Cruz a Guillem Anglada-Escudé a Paul Butler z Carnegie Institution for Science. Jejich práce byla publikována v Astrophysical Journal Letters.
Mateřská hvězda je členem trojnásobného hvězdného systému (trojhvězdy) a má odlišné vlastnosti v porovnání se Sluncem. Především má mnohem nižší obsah prvků těžších než hélium, jako je železo, uhlík či křemík. Tento objev naznačuje, že potenciálně obyvatelné planety se mohou nacházet v podstatně rozmanitějším prostředí, než se doposud předpokládalo.
Hvězda s označením GJ 667C je trpasličí hvězda spektrální třídy M. Další dvě hvězdy tohoto systému (GJ 667A a GJ 667B) tvoří dvojici oranžových trpaslíků spektrální třídy K. Obsahují pouze 25 % těžších prvků v porovnání se Sluncem. Tyto prvky jsou stavebními bloky terestrických planet, takže podle dosavadních představ se zdálo být málo pravděpodobné, aby hvězdné systémy chudé na kovy vlastnily mnoho kamenných planet o malých hmotnostech.
„Bylo spíše očekáváno, že je nepravděpodobné, aby kolem takovýchto hvězd obíhaly planety. Přesto zde jsou a obíhají kolem blízké na kovy velmi chudé hvězdy, která patří mezi nejrozšířenější typ hvězd v naší Galaxii,“ říká Steven Vogt, profesor astronomie a astrofyziky na UCSC. „Odhalení těchto planet vede k závěru, že naše Galaxie se musí jen hemžit miliardami pravděpodobně obyvatelných kamenných planet.“
Hvězda GJ 667C byla pozorována již dříve a byla u ní objevena super-Země (GJ 667Cb) s oběžnou periodou 7,2 dne. Tato planeta obíhá tak blízko mateřské hvězdy, že teplota na jejím povrchu neumožňuje výskyt kapalné vody. Nové výzkumy byly zahájeny s cílem zjistit přesné parametry této exoplanety.
Avšak kromě tohoto prvního kandidáta astronomové objevili zřetelné signály další planety (GJ 667Cc) s dobou oběhu 28,15 dne a s minimální hmotností rovnající se 4,5násobku Země. Nově objevená planeta dostává 90 % světla ve srovnání se Zemí. Protože většina přicházejícího světla má podobu infračerveného záření, může být velké množství této energie planetou absorbováno. Když vezmeme v úvahu oba tyto efekty, planeta může dostávat zhruba stejné množství energie ze své mateřské hvězdy jako Země ze Slunce.
„Tato planeta je nyní nejlepším kandidátem na těleso s přítomností kapalné vody na povrchu, a snad i života, kdož ví …“ říká Guillem Anglada-Escudé.
Výzkumný tým zjistil, že soustava může obsahovat nejen obří plynnou planetu, ale také další super-Zemi s oběžnou periodou 75 dnů. Avšak k potvrzení těchto předpokladů jsou nutná další pozorování.
„S nástupem nové generace pozorovací techniky budou astronomové schopni prozkoumat velké množství červených trpaslíků třídy M a objevit podobné exoplanety, případně na nich prostřednictvím spektroskopie zjistit stopy možného života,“ dodává Anglada-Escudé.
Hvězdný systém GJ 667 (někdy též označovaný jako Gliese 667) se nachází v souhvězdí Štíra. Hvězdy GJ 667A a GJ 667B jsou navzájem od sebe vzdáleny 13 AU (tj. 13krát více, než je vzdálenost mezi Zemí a Sluncem). Kolem této dvojice krouží ve vzdálenosti 50 až 220 AU červený trpaslík GJ 667C s objevenou planetární soustavou.
Exoplaneta s označením Gliese 667Cc je zatím čtvrtou planetou mimo Sluneční soustavu, která krouží kolem mateřské hvězdy v oblasti tzv. obyvatelné zóny. Na připojeném obrázku jsou znázorněny velikosti těchto zajímavých exoplanet v porovnání se Zemí a Marsem.
Zdroj: http://news.ucsc.edu/2012/02/habitable-planet.html
autor: František Martinek