Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Množství tepla, které uniká z oblasti v okolí jižního pólu Saturnova měsíce Enceladus, je mnohem větší, než se předpokládalo. Tento fakt vyplývá z nových analýz dat, získaných sondou Cassini. Údaje ze spektrometru naznačují, že generované teplo dosahuje výkonu 15,8 gigawattů.
Umělá družice Země s názvem TARANIS, kterou připravuje francouzská organizace CNES, ponese na své palubě zařízení k uskutečnění prvních pozorování svého druhu, pokud se týká velkolepých světelných úkazů v nejvyšších vrstvách zemské atmosféry. Tyto jevy jsou spojené se záblesky rentgenového a gama záření a s rychlými světelnými efekty s poetickými názvy sprites, elves, blue jets apod.
Deset let pozorování prostřednictvím družice Chandra vedlo k odhalení poklesu teploty neutronové hvězdy o 4 %, což je neočekávaně rychlé chladnutí. Jedná se o první přímý důkaz tohoto neobvyklého stavu hmoty v jádru neutronové hvězdy.
Snímek galaxie NGC 247, získaný pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO o průměru zrcadla 2,2 m na observatoři La Silla v Chile, odhaluje jemné detaily nejen této spirální galaxie viděné téměř zboku, ale i řadu objektů v pozadí. Právě sklon této nápadné galaxie vůči pozorovateli může podle astronomů za to, že její vzdálenost byla v minulosti výrazně přehodnocována.
Ukryta v přívalu dat z astronomické družice Kepler byla planetární soustava velmi odlišná od těch doposud objevených. Dvě z jejích předpokládaných čtyř planet sdílejí stejnou oběžnou dráhu kolem své mateřské hvězdy.
Astrofyzikové John Matese a Daniel Whitmire předpokládají existenci průvodce našeho Slunce většího než Jupiter, který by se měl nacházet v oblasti Oortova oblaku, v dalekém skladišti malých ledových těles na okraji Sluneční soustavy. Pro pojmenování této hypotetické planety použili autoři článku název Tyche. Ve své teoretické práci tvrdí, že důkazy existence této planety by mohla poskytnout družice s názvem WISE.
Kosmická sonda NASA s názvem Stardust prolétla 15. 2. 2011 v blízkosti komety Tempel 1. Během průletu pořídila celkem 72 snímků, z nichž některé byly velmi detailní. Astronomové chtějí zjistit, jak se změnil povrch jádra komety od poslední návštěvy jiné sondy NASA (Deep Impact), která kometu studovala v roce 2005.
Ústředním motivem tohoto snímku je mlhovina Messier 78 (M 78). Hvězdy, které toto nádherné divadlo způsobují, však tentokrát zůstaly v pozadí. Jejich jasné modré světlo rozptylují prachové částice v mlhovině. Záběr byl pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO, který se nachází na observatoři La Silla v Chile. Originální soubor snímků tohoto objektu si ke zpracování vybral také celkový vítěz soutěže ESO ‘Hidden Treasures 2010’ Igor Chekalin.
Někteří astronomové předpokládají, že stopy živých organismů na planetě Mars je nutno hledat v blízkosti dávných sopek. Je nutno pátrat především ve věčně zmrzlé půdě (permafrostu) v okolí bývalých vulkánů, kde i v relativně nedávné minulosti mohly ještě existovat „termální oázy“.