Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Tým astronomů, jehož členem byl i Gavin Ramsay (Armagh Observatory), našel důkazy, které naznačují existenci pozoruhodné planetární soustavy. Dvě obří planety, jak se zdá, obíhají v různých vzdálenostech kolem kompaktního binárního systému známého jako UZ For, který se skládá ze dvou malých hvězd obíhajících ve velmi malé vzdálenosti navzájem kolem sebe.
Pokud se to potvrdí, bude se jednat o příklad velmi neobvyklého planetárního systému existujícího kolem dvojhvězdy (planety obíhají kolem dvou sluncí). Obě hvězdy, z nichž jedna je bílý trpaslík a druhá zase červený trpaslík, jsou mnohem menší než Slunce a obíhají tak blízko sebe, že jeden oběh jim trvá pouze několik hodin. Tento hvězdný pár by se ve skutečnosti pohodlně vešel do prostoru velikosti našeho Slunce. Náhodou je tato soustava orientována tak, že při pohledu ze Země se obě hvězdy během oběhu navzájem zakrývají, díky čemuž astronomové získali velmi podrobné informace o vlastnostech této bezesporu zajímavé soustavy.
Avšak astronomové rovněž zaznamenali, že vzájemné zákryty nenastávají vždycky přesně v předpokládaném okamžiku. Místo toho někdy nastávají dříve, jindy zase později. A právě to je přivedlo k předpokladu přítomnosti dvou obřích planet, jejichž gravitační vliv způsobuje, že dráhy obou hvězd se „pohupují“ v prostoru, a tak nepatrně mění naměřené časové úseky mezi jednotlivými zákryty. Podle výpočtů astronomů mohou být hmotnosti obou planet přinejmenším 8krát a 6krát větší než hmotnost planety Jupiter. Kolem centrální dvojhvězdy oběhnou za 5, respektive za 16 roků. Tato planetární soustava je však od nás příliš daleko na to, abychom mohli její planety přímo vyfotografovat.
Tento vzájemně se ovlivňující systém s názvem UZ For (nachází se v souhvězdí Fornax – Chemická pec) vytváří mimořádně nevlídné prostředí pro planety. V důsledku těsné blízkosti obou hvězd dochází k tomu, že mnohem hmotnější bílý trpaslík svojí gravitací neustále „krade“ hmotu z povrchu červeného trpaslíka v podobě trvalého proudu. Tento proud hmoty naráží do povrchu bílého trpaslíka, zahřívá jej na teplotu několika miliónů stupňů a následně je celá planetární soustava zaplavována obrovským množstvím smrtícího rentgenového záření.
Objev byl uskutečněn na základě pozorování pomocí dalekohledu SALT (Southern African Large Telescope, průměr objektivu cca 10 m) a na základě porovnání archivních údajů zahrnujících období 27 roků, shromážděných mnoha pozemními i kosmickými astronomickými observatořemi.
Zdroj: http://www.physorg.com/news/2011-06-astronomers-evidence-strange-planetary.html
autor: František Martinek