Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Americká kosmická sonda Cassini (NASA), která již od roku 2004 krouží kolem planety Saturn, se podruhé těsně přiblížila k ledovému měsíci Helene, jednomu z malých měsíců planety Saturn. Na Zemi vyslala zajímavé snímky jeho povrchu. V okamžiku největšího přiblížení, k němuž došlo v sobotu 18. června 2011, prolétla sonda Cassini ve vzdálenosti 6 968 km od povrchu měsíce Helene.
Sonda Cassini prolétla nejdříve nad noční polokoulí měsíce a následně nad jeho denní polokoulí. Pořídila nejen fotografie části povrchu, která je osvětlena přímo Sluncem, ale i snímky té části povrchu, která byla osvětlena slunečním světlem odraženým od oblačné pokrývky Saturnu. Na základě nových snímků z posledního průletu bude dokončena mapa povrchu měsíce Helene, což může vědcům pomoci k pochopení historie srážek měsíce s meteoroidy a vzniku útvarů podobných roklím, které byly objeveny již na dřívějších fotografiích.
Vůbec k nejtěsnějšímu přiblížení sondy Cassini k měsíci Helene došlo 10. 3. 2010, kdy sonda prolétla ve vzdálenosti 1 820 km od povrchu.
Saturnův měsíc Helene (rozměry 36 x 32 x 30 km) objevili Pierre Laques a Jean Lecacheus 1. 3. 1980 během pozemních pozorování. Kolem Saturnu obíhá po stejné dráze jako větší měsíc Dione, přičemž se nachází 60° před ním, tj. ve vzdálenosti asi 400 000 km. Kolem Saturnu krouží ve vzdálenosti 377 400 km (nachází se tedy v tzv. Lagrangeově libračním bodě L4 soustavy Saturn-Dione). První detailnější snímek měsíčku Helene pořídila v srpnu 1981 sonda Voyager 1.
Image credit: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute.
Zdroj: http://spacespin.org/article.php/110668-cassini-captures-ice-queen-helene
autor: František Martinek