Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Dalekohled ESO/VISTA, pracující na observatoři Paranal v Chile, pořídil nový záběr mlhoviny Helix. Obrázek získaný v oboru infračerveného záření zviditelňuje vlákna chladného plynu, která nelze ve viditelném světle pozorovat a odhaluje bohaté pozadí s hvězdami a galaxiemi.
Často si v duchu představujeme, jak by něco mohlo vypadat. Jedna taková zhmotnělá představa je od profesora Frederica Ponta (University of Exeter), který si představoval, jak by ve skutečnosti mohl vypadat západ slunce, pokud by člověk byl schopen navštívit nějakou jinou vzdálenou planetu, zde se posadit a v klidu pozorovat, jak zdejší slunce zapadá (jak to často děláme na Zemi).
Astronomové zpracovávající data z americké družice Kepler objevili tři vůbec nejmenší exoplanety, jaké byly doposud pozorovány u jiných hvězd, než je naše Slunce. Velikosti planet dosahují 0,78; 0,73 a 0,57 průměru Země. Nejmenší z exoplanet je jen nepatrně větší než planeta Mars.
Skupina astronomů z University of Rochester objevila v souhvězdí Kentaura hvězdný systém se soustavou prstenců, které nápadně připomínají prstence planety Saturn. Jedna z těchto hvězd vykazovala při sledování dramatické změny jasnosti, které se dají vysvětlit tak, že jasná hvězda je zakrývána menším tělesem obklopeným soustavou prstenců.
Díky americké kosmické sondě Cassini a evropskému průzkumnému modulu Huygens, který přistál na povrchu Saturnova měsíce Titan, jsme o něm získali celou řadu unikátních informací. Atmosféra Titanu je bohatá na metan a průměrná teplota na jeho povrchu se pohybuje kolem -180 °C. Pracovníci California Institute of Technology vytvořili počítačový model, který pomůže astronomům vysvětlit zákonitosti počasí na Titanu a vzniku jezer kapalných uhlovodíků.
Existence skryté hmoty započala v okamžiku velkého třesku. V jejím objetí se formovaly a vyvíjely jednotlivé galaxie. Bylo by snadné se domnívat, že ve větších galaxiích se nachází větší množství skryté hmoty. Nové výzkumy však ukazují, že tomu tak není. Trpasličí galaxie mají dokonce větší zastoupení skryté hmoty než jejich větší protějšky.
Mezinárodní tým využívající dalekohled ESO/VLT (poušť Atacama, Chile), rentgenový kosmický dalekohled Chandra (Chandra X-ray Observatory, NASA) a přístroj ACT (Atacama Cosmology Telescope) zkoumal extrémně horkou, hmotnou galaktickou kupu – největší, jaká byla dosud ve vzdáleném vesmíru pozorována. Výsledky práce byly oznámeny 10. ledna 2012 na 219. setkání Americké astronomické společnosti (American Astronomical Society, AAS) v Austinu v Texasu.
Výzkumy prováděné přístroji na palubě kosmické sondy Cassini potvrzují dřívější pozemní pozorování, že atmosféra Saturnova měsíce Titan je tak hustá, že by si zde člověk mohl při troše fantazie připevnit na záda křídla a vznášet se bez přestání ve vzduchu.