Poslední květnovou středu roku 2024 se v areálu Hvězdárny Valašské Meziříčí, p. o. uskutečnilo setkání partnerů projektu Kulturního a kreativního centra – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. V současné době finišují přípravy pro zahájení samotné stavby nového objektu, ale stejně tak se snažíme nacházet a rozvíjet spolupráci s řadou partnerů, kteří nám mohou s činností v nových prostorách pomoci.
Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Tento snímek mlhoviny NGC 3582 byl pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO se zrcadlem o průměru 2,2 m pracujícím na observatoři ESO La Silla v Chile. Obří smyčky plynu, které jsou zde zachyceny, silně připomínají sluneční protuberance. Předpokládá se, že vznikly vyvržením materiálu z umírajících hvězd. V této oblasti bychom ale nalezli také nové mladé stálice emitující silné ultrafialové záření, které nutí plyn v mlhovině zářit a vytvářet tento úžasný obraz.
Kosmické observatoře NASA Swift, Hubble Space Telescope a Chandra X-ray Observatory společně studovaly jednu z nejzáhadnějších explozí, jaká kdy byla ve vesmíru pozorována. Koncem března 2011 byl družicemi zaregistrován zdroj záření o vysokých energiích.
Dne 6. dubna 2011 přivítala observatoř ESO Paranal vzácnou návštěvu – prezidenta České republiky Václava Klause a jeho choť Livii Klausovou. Prezidentský pár si nenechal ujít ani příležitost k prohlídce Cerro Armazones, místa vybraného pro stavbu budoucího obřího dalekohledu E-ELT.
Kosmická sonda MARS EXPRESS patřící Evropské kosmické agentuře ESA vyslala na Zemi snímky mlhou obklopených vulkánů, nacházejících se na severní polokouli rudé planety. Dlouho po jejich ukončené vulkanické aktivitě byla tato oblast přeměňována dopady meteoritů, které pokrývaly vyvrženým materiálem spodní části úbočí sopek.
Po dvou letech na oběžné dráze kolem Země shromáždila evropská družice GOCE dostatečné množství dat k tomu, aby zmapovala gravitační pole Země s bezkonkurenční přesností. Vědci nyní zpřístupnili nejpřesnější model geoidu, jaký byl kdy vůbec vypracován k našemu pochopení toho, jak Země ve skutečnosti „funguje“.
Na snímku pořízeném pomocí dalekohledu ESO/VLT září intenzivní rudou barvou oblak vodíku obklopující hvězdokupu NGC 371. Tyto hvězdné jesličky se nacházejí v sousední galaxii – v Malém Magellanově oblaku.
Stísněný životní prostor v kulových hvězdokupách vytváří podmínky pro exotické binární soustavy, v nichž jsou dvě hvězdy uvězněny na drahách, po kterých navzájem obíhají jedna kolem druhé. Hmota z jedné hvězdy je pohlcována druhou složkou dvojhvězdy. V důsledku jejího zahřívání dochází k produkci rentgenového záření.
Naše Galaxie může obsahovat až 50 miliard planet. K takovému závěru dospěli astronomové na základě zpracování dat z astronomické družice Kepler. Dalekohled na palubě družice pátrá po přítomnosti planet za hranicemi Sluneční soustavy, a to na základě zjištění periodického poklesu jasnosti konkrétní hvězdy.
Astronomům se poprvé podařilo zaregistrovat splynutí dvou hvězd v jedno těleso. Objekt s názvem V1309 Scorpii byl objeven již v roce 2008. Jeho jasnost vzrostla 10 000krát, což mělo za následek, že zářivý výkon objektu 30 000krát převyšoval svítivost Slunce. Vzhledem k velké vzdálenosti nás však nijak neovlivnil. Ohrozit nás ale mohou jiné hvězdy.
Pozorování provedená pomocí dalekohledu ESO/VLT a dalšími přístroji vedla k objevu nového kandidáta na nejchladnější známou hvězdu. Je jím hnědý trpaslík v dvojhvězdném systému, s povrchovou teplotou jako čerstvě uvařený čaj – ten je sice v lidských měřítkách horký, ale v případě povrchu hvězdy je stejná teplota až neuvěřitelně nízká. Tento objekt svými vlastnostmi dokonce překračuje pomyslnou a velmi neostrou hranici dělící malé chladné hvězdy a velké horké planety.