Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Vědci využívající radioteleskop ALMA poprvé detekovali proud plynu přetékající z vnějšího hmotného disku směrem do vnitřních oblastí dvojhvězdného systému. Tento dosud nespatřený útvar by mohl být zodpovědný za trvalou existenci druhého, menšího disku hmoty v jehož nitru se formují planety, a který by jinak již dávno zanikl. Polovina z hvězd podobných Slunci vzniká ve dvojhvězdných systémech. To znamená, že tyto objevy budou mít značný dopad i na hledání exoplanet. Výsledky byly zveřejněny v časopise Nature 30. října 2014.
Polská ministryně pro vědu a vysokoškolské vzdělávání, profesorka Lena Kolarska-Bobińska, podepsala 28. října 2014 smlouvu, která povede ke vstupu Polska do Evropské jižní observatoře. ESO přivítá Polsko jako novou členskou zemi poté, co dojde k ratifikaci smlouvy o přistoupení.
V roce 2006 vypustila NASA kosmickou sondu s názvem New Horizons k (trpasličí) planetě Pluto. Po průletu kolem cílového tělesa a jeho soustavy měsíců bude sonda směřovat do oblasti Kuiperova pásu s cílem zkoumat alespoň jeden objekt v tomto prostoru. Protože velké pozemní dalekohledy neobjevily v roce 2011 žádné těleso v předpokládaném směru letu sondy, byl na pomoc přizván Hubblův kosmický teleskop HST.
Na konci minulého článku jsme mluvili o vzniku nadnárodní síťě EDMONd (European viDeo Meteor Observation Network) v listopadu 2011. V té době EDMONd obsahoval sítě CEMeNt (česko-slovenská amatérská síť, SVMN (slovenská profesionální síť), HMN (maďarská amatérská síť), PFN (polská amatérská síť a ITMN (italská amatérská síť).
Nyní se podíváme na další vývoj v letech 2012 a 2013. Toto období začíná vznikem databáze EDMOND na počátku roku 2012 a končí připojením brazilské sítě (BRAMON) na konci roku 2013.
Po zklamání z Drakonid, u kterých byla pro letošní rok předpovězena zvýšená aktivita, která se však nakonec neuskutečnila, se můžeme těšit na pravidelný podzimní roj – Orionidy. Aktivita tohoto roje začíná kolem 15. října a končí 29., maximum pak připadá na 21. října. Meteory vylétávají ze známého zimního souhvězdí Orion, za hodinu jich můžeme vidět 15 – 20. Výhodou je, že letos nebude pozorování rušit svit Měsíce, který bude pár dní před novem.
Brněnští vědci z Mendelovy univerzity v Brně vyšlou v neděli 12. října 2014 do stratosféry 3D tiskem vyrobenou sondu, která ponese nový typ unikátních nanobiosenzorů. Vědci budou zkoumat, jak různé druhy kosmického záření poškozují jednu z nejdůležitějších molekul živých organismů – DNA, a zda jsou jednoduché buňky schopny přežít v extrémním prostředí stratosféry.
Jedná se o výsledek a faktické pokračování projektu přeshraniční spolupráce Společně do stratosféry spolufinancovaný z Fondu mikroprojektů.
Dne 23. 4. 2014 detekovala družice NASA s názvem SWIFT silnou, žhavou a dlouho trvající sekvenci hvězdných erupcí, jaká doposud nebyla pozorována u blízkých hvězd typu červeného trpaslíka. Počáteční výbuch z této zaznamenané série explozí byl více jak 10 000krát silnější než doposud pozorované největší sluneční erupce. V maximu erupce bylo dosaženo teploty 200 000 000 °C, což je více než dvanáctinásobek teploty uvnitř Slunce.
Tento meteorický roj, který poskytl v minulém století několik meteorických děštů, je aktivní počátkem října s maximem v noci z 9/10 října. Objev roje je výsledkem předpovědí více astronomů, kteří zkoumali kometu 21P/Giacobini-Zinner, která je mateřským tělesem roje. Aktivita roje není normálně nijak velká, ale v minulých letech nás dokázala již párkrát pořádně překvapit.