Aktuality AK

Astronomové využívající soustavu radioteleskopů ALMA získali nový detailní pohled na velmi rané etapy vzniku planet kolem dvojhvězd (binárních hvězdných systémů). Astronomové objevili pozoruhodnou oblast ve tvaru půlměsíce obsahující prach, která zřetelně postrádá jakýkoliv plyn. Útvar je pevně usazený ve vnějších oblastech protoplanetárního disku kolem dvojhvězdy. Závěry publikované ve zpravodaji AAAS poskytly nové pohledy na možnosti vzniku planet v binárních systémech.

Kosmická sonda New Horizons NASA pokračuje ve vysílání vůbec nejpodrobnějších snímků získaných (a zaznamenaných) během průletu kolem Pluta ze 14. června 2015.

Nejnovější snímek přijatý 24. prosince, rozšiřuje kolekci na sebe navazujících fotografií středového pásu z oblasti neformálně nazývané Sputnik Planum. Pořízený snímek s nápadným vzorem ve tvaru X tuto kolekci téměř završuje.

Pulsar v Krabí mlhovině dosáhl nového rekordu: vysílá záření s největší energií, které bylo doposud na nějaké hvězdě naměřeno. Toto pozorování by mohlo zpochybnit naše dnešní chápání pulsarů. Kromě toho existuje nový, dosud málo pochopený mechanismus, který urychluje částice na vysokou energii. Toto nyní zkoumá výzkumný tým s pomocí MAGIC teleskopů.

Vědci z Planetary Science Institutu, vědecké organizace sídlící v Tusconu v Arizoně, nalezli důkazy existence několika hlubokých vodních pánví existujícími na Marsu před více jak 3 miliardami lety v oblasti známé jako Noctis Labyrinthus (Labyrint noci). Podle vědců připomíná oblast současný Tibet. Tento nový výzkum má podpořit teorii, že na Rudé planetě byl kdysi život.

Astronomové využívající radioteleskop Nobeyama s anténou o průměru 45 metrů detekovali signály o přítomnosti neviditelné černé díry o hmotnosti asi 100 000 hmotností Slunce, obíhající kolem centra naší Galaxie. Vědecký tým se domnívá, že pravděpodobná černá díra „střední hmotnosti“ je klíčem k pochopení zrození supermasivní černé díry, která se nachází v centru Galaxie.

Pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu HST astronomové zjistili, že staré přísloví „co letí vzhůru, musí spadnout dolů“ se dokonce vztahuje i na obrovský oblak plynného vodíku ve vnější oblasti naší Galaxie – Mléčné dráhy. Neviditelný oblak letí směrem na naši Galaxii rychlostí přibližně 1 130 000 kilometrů za hodinu.

Komety z jiných hvězdných soustav mohly dopadnout na povrch Měsíce a existuje určitá naděje, že jejich pozůstatky budou nalezeny v polárních oblastech souputníka naší planety. Alespoň to předpokládá Vladislav Ševčenko, doktor fyzikálně-matematických věd, vedoucí oddělení výzkumu Měsíce a planet Státního astronomického institutu im. P. K. Šternberga.