Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Počítání slunečních skvrn v průběhu času pomáhá ke zjištění aktivity Slunce. Dva indexy pro výpočet sluneční aktivity, které vědci v současné době používají, se ovšem rozcházejí v datech před rokem 1885. Nyní se snaží Mezinárodní tým vědců normalizovat historické výsledky za posledních 400 let. Při výzkumu se zjistilo, že sluneční aktiva je dnes velmi podobná té v minulých dobách, např. v době osvícenství.
Nové fotografie pořízené nedávno pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST zachytily vzácnou událost – přechod tří největších Jupiterových měsíců přes pruhovanou tvář obří plynné planety. HST pořídil řadu snímků úkazu, který zachycuje v akci především tři měsíce: Europu, Callisto a Io.
Zdá se, že nejbližší planeta u Slunce, Merkur, je pravidelně bombardována meteorickým deštěm. Ten je pravděpodobně spojený s kometou, která produkuje četné meteorické roje také na Zemi, Enckeovou kometou.
Astronomové objevili při zpracování dat z družice Kepler planetární systém obsahující pět malých planet, jejichž vznik se datuje do doby, kdy naše Galaxie byla stará pouhé dvě miliardy roků.
Dalo by se říci, že loňský rok byl ve znamení komet. Asi nejdůležitější událostí v roce 2014 bylo přistání na kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko. Avšak také třeba průlet komety C/2013 A1 Siding Spring kolem Marsu byl velmi sledovanou podívanou. Již teď, na počátku roku, to vypadá, že rok 2015 bude naopak rokem trpasličích planet.
Termínem „Velká jarní díra“ nazývají astronomové (a především pozorovatelé meteorických rojů) období přibližně od poloviny ledna do konce dubna. Lépe můžeme toto období vymezit pomocí meteorických rojů: „jarní díra“ začíná po skončení aktivity Quadrantid a trvá do začátku aktivity meteorického roje Lyridy.
Mnozí z vás si jistě všimli, že v posledních dnech se na internetu, převážně na webech věnujících se astronomii, objevují fotky zelenkavé komety pořízené v různých částech světa. Kromě toho zde lidé píší zkušenosti a zážitky s jejím pozorováním, a to dokonce i z měst. O jakou kometu se tedy jedná a můžeme ji vidět pouhým okem?