Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Komety z jiných hvězdných soustav mohly dopadnout na povrch Měsíce a existuje určitá naděje, že jejich pozůstatky budou nalezeny v polárních oblastech souputníka naší planety. Alespoň to předpokládá Vladislav Ševčenko, doktor fyzikálně-matematických věd, vedoucí oddělení výzkumu Měsíce a planet Státního astronomického institutu im. P. K. Šternberga.
„Část komet, které se nacházejí na periferii Sluneční soustavy, nemá sluneční původ, nýbrž k nám přiletěla z jiných hvězdných soustav... Takové komety mohly v dávné minulosti dopadnout i na povrch Měsíce. Není vyloučeno, že ve studených pastích polárních oblastí Měsíce (na dně kráterů) najdeme materiál ze vzdálených hvězdných soustav nacházejících se několik světelných roků daleko. Pokud bychom tam chtěli letět, pak je to otázka vzdálené budoucnosti. A tak najít na povrchu tělesa, které se nachází ve vzdálenosti pouhých tří dnů kosmického letu, materiál z jiné hvězdné soustavy – byl by to mimořádný objev současné vědy,“ prohlásil Vladislav Ševčenko v průběhu on-line konference, kterou pořádal deník „Rossija Segodnja“.
Vladislav Ševčenko informoval, že kosmické lety automatů pro období nejbližších několika roků, zařazené do Federálního kosmického programu Ruska do roku 2025, budou zaměřeny na jižní polární oblasti Měsíce. Je to zejména proto, že tam byla objevena nízkoteplotní úložiště těkavých materiálů, které kdysi mohly dopadnout na povrch Měsíce při srážkách s objekty pocházejícími i z cizích hvězdných systémů.
Pro úplnost dodejme, že Rusko plánuje v příštích letech vypustit k Měsíci několik kosmických sond. Například start Luny 25 (Luna-Glob) je plánován na období 2018/19, Luna 27 (Luna-Resource 1) by měla startovat v letech 2021/22. V obou případech se počítá s přistáním v polárních oblastech v okolí jižního pólu Měsíce.
Vladislav Ševčenko rovněž uvedl, že v jiných oblastech Měsíce dochází k velkým změnám teploty. Ve dne se například rovníkové oblasti povrchu Měsíce zahřívají na teplotu +130 až +150 °C. V takových podmínkách se žádné těkavé materiály nemohou vyskytovat v povrchové vrstvě. Informace poskytla agentura RIA Novosti.
Zdroj: http://novosti-kosmonavtiki.ru/news/30262/ a http://ria.ru/science/20160128/1366472046.html
autor: František Martinek