Aktuality AK

Voda je zásadní pro život na Zemi a někteří odborníci tvrdí, že bychom měli vypít denně alespoň dva litry jako součást zdravého životního stylu. Avšak na druhou stranu – odkud se veškerá voda vzala? Teče z místních řek, přehrad a vodonosných vrstev. Avšak kde má voda svůj původ? V geologických obdobích pronikly živé organismy prostřednictvím vodních cyklů do atmosféry, řek, oceánů, hornin pod našima nohama a dokonce i skrz hluboké vrstvy naší planety. Ale co bylo předtím? Odkud se vzala voda na Zemi především? Vědci dlouho hledali odpovědi na tyto otázky.

Astronomové vůbec poprvé detekovali černé díry pohlcující neutronové hvězdy podobně jako „Pac Man“ ve známé počítačové hře, dokumentující kolizi dvou nejextrémnějších a nevyzpytatelných objektů ve vesmíru. Detektory gravitačních vln Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory (LIGO) na území USA a Virgo v Itálii zachytily gravitační vlny umírajících, po spirále se pohybující a nakonec kolidujících neutronové hvězdy s černou dírou; ne jednou, ale hned ve dvou případech. Výsledky byly publikovány nedávno v Astrophysical Journal Letters.

Hubbleův vesmírný teleskop HST uskutečnil svoji roční grand tour po vnějších oblastech Sluneční soustavy. To je království obřích planet – Jupitera, Saturnu, Uranu a Neptunu – sahající až do vzdálenosti 30 AU, tj. 30násobku vzdálenosti Země-Slunce. Na rozdíl od kamenných terestrických planet, jako jsou například Země a Mars, které se nacházejí blízko žhavého Slunce, tyto vzdálené světy jsou většinou složeny ze studené plynné „polévky“ – z vodíku, hélia, čpavku, metanu a dalších stopových plynů zahalujících horká kompaktní jádra planet.

Jak časté jsou planetární soustavy podobné Sluneční soustavě? Podstatně méně běžné než jsme si snad mohli myslet. Podstatná část planetárních soustav v okolí hvězd podobných Slunci měla velmi dynamickou minulost, která vyvrcholila pádem některých planet na centrální hvězdy.

Astrofyzikové ze skupiny LIGO-Virgo-KAGRA Collaboration detekovali dalších 35 případů gravitačních vln od posledního katalogu z října 2020, což poskytlo 90 celkově pozorovaných záznamů gravitačních vln od počátku jejich detekce. Z 35 nově detekovaných případů se zřejmě ve 32 záznamech jednalo s největší pravděpodobností o splynutí černých děr – dvě černé díry se pohybovaly po spirále navzájem kolem sebe až nakonec splynuly v jeden objekt – a ve třech případech se jednalo o kolizi neutronových hvězd s černými dírami. Hmotnosti černých děr se pohybovaly v širokém rozmezí, nejhmotnější z nich měla velikost kolem 90 hmotností našeho Slunce. Několik následných černých děr, které se vytvořily jako důsledek vzájemného splynutí, překročily hranici 100 hmotností Slunce a jsou klasifikovány jako černé díry střední velikosti.

Kosmická observatoř Lynx X-Ray Observatory, koncipovaná pracovníky Center for Astrophysics (CfA), je zahrnuta v nové sérii budoucích výkonných dalekohledů. Pro třetí desetiletí tohoto století průzkumu vesmíru v oboru astronomie a astrofyziky byla doporučena nová série tří velkých observatoří – neboli kosmických teleskopů – jako vrcholná národní priorita pro budoucí kosmickou astrofyziku. Zaměří se především na oblast rentgenového záření.

Mezinárodní tým kosmických výzkumníků spolupracujících s Goddard Space Flight Center, NASA, objevil na Marsu doposud neznámé organické molekuly, a to pomocí nového experimentu na palubě roveru Curiosity. Výsledky výzkumu byly publikovány v časopise Nature Astronomy.

Při použití infračerveného spektrometru Immersion GRating INfrared Spectrometer (IGRINS) instalovaného na dalekohledu Gemini South Observatory na Cerro Pachon, Chile, astronomové změřili poměr množství uhlíku vzhledem k vodíku (C/H) a kyslíku vůči vodíku (O/H) v atmosféře exoplanety WASP-77Ab typu horkého jupitera. Stejnou metodou budou v budoucnu objevovány v atmosférách planet mimo Sluneční soustavu plyny biologického původu.

Jedna z nejmladších exoplanet doposud objevená u vzdálené „mladistvé“ hvězdy byla pozorována mezinárodním týmem astronomů pod vedením University of Hawaiʻi at Mānoa, jejími pracovníky, studenty a absolventy. Planeta obíhá kolem trpasličí hvězdy spektrální třídy M, jejíž označení je 2MASS J04372171+2651014 (zkráceně 2M0437). Její stáří se odhaduje na 2 až 5 miliónů roků a od Země ji dělí vzdálenost 421 světelných roků. Její poloha se promítá do souhvězdí Býka.

Umělecké vyobrazení znázorněné na příčném řezu oblastí v podobě dvou obřích „koblih“ záření, nazývané Van Allenovy pásy (Van Allen Belts), zobrazuje útvary, které obklopují Zemi. Připomeňme si nejdůležitější fakta o tomto zajímavém prostředí v okolí naší planety.