Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Hubbleův vesmírný teleskop HST uskutečnil svoji roční grand tour po vnějších oblastech Sluneční soustavy. To je království obřích planet – Jupitera, Saturnu, Uranu a Neptunu – sahající až do vzdálenosti 30 AU, tj. 30násobku vzdálenosti Země-Slunce. Na rozdíl od kamenných terestrických planet, jako jsou například Země a Mars, které se nacházejí blízko žhavého Slunce, tyto vzdálené světy jsou většinou složeny ze studené plynné „polévky“ – z vodíku, hélia, čpavku, metanu a dalších stopových plynů zahalujících horká kompaktní jádra planet.
Ačkoliv automatické sondy zaslaly zpět na Zemi momentky z návštěvy těchto čtyř obřích planet v uplynulých 50 letech, jejich vířící barevné atmosféry se neustále mění. Úlohu prognózy stavu počasí vyplňují téměř v každém okamžiku kvalitní kamery na palubě HST, které znovu „navštěvují“ tyto světy, které jsou vždy překvapující; nabízejí svěží pohledy na jejich bouřlivé počasí až do oblačných výšin.
Momentky vnějších planet pořízené pomocí HST již odhalily extrémní i drobné změny na těchto vzdálených tělesech. Ostrý „zrak“ kosmického dalekohledu HST nahlédl hluboko do fascinujících zákonitostí dynamického počasí a změn ročních období na těchto obřích planetách a umožnil astronomům zkoumat velmi podobné – a velmi neobvyklé – proměny, které přispívají k jejich měnícím se atmosférám.
Letošní pozorování planety Jupiter pomocí Hubbleova teleskopu zachycuje stále se měnící vzhled jeho turbulentní atmosféry, kde několik nových bouří přetváří její podobu a okolí rovníku planety už zase změnilo své zabarvení.
HST vyfotografoval 4. 9. 2021 bouřlivou atmosféru planety ve velkém rozlišení. Rovníková zóna planety je nyní do hloubky zbarvena tmavě oranžovým odstínem, kterou astronomové označili jako neobvyklou. Zatímco rovník se nyní odchýlil ze svého tradičního bílého nebo béžového vzhledu po uplynulých několika letech, astronomové byli překvapeni objevením hlubokého oranžového zbarvení na posledních snímcích z HST, když očekávali znovu zakalenou zónu.
Přesně nad rovníkovou zónou astronomové zaznamenali objevení se několika nových bouří přezdívaných „říční čluny“. Tyto podlouhlé červeně zbarvené oblasti mohou být definovány jako bouřlivé víry, které se mění ve svém vzhledu. Zatímco některé bouře jsou ostře ohraničeny a jasné, jiné jsou neurčité a zamlžené. Tyto rozdíly ve vzhledu jsou způsobeny fyzikálními vlastnostmi uvnitř oblaků ve vytvořených vírech.
Astronomové rovněž zaznamenali, že útvar přezdívaný „Red Spot Jr.“ (nebo též Oval BA) nacházející se níže než Great Red Spot (Velká rudá skvrna), kde HST nedávno objevil větry vanoucí zvyšující se rychlostí, je stále ještě tmavší béžové barvy a je spojena s několika dalšími bílými intenzivními bouřemi nacházejícími se směrem na jih.
Nový pohled Hubbleova vesmírného teleskopu na planetu Saturn dne 12. 9. 2021 ukázal rychlé a extrémní změny barvy v pásech na severní polokouli planety, kde nyní nastal začátek podzimu. Pásy se měnily během celého období pozorování pomocí HST v letech 2019 a 2020. Fotografie zachytily planetu Saturn v pozdní zimu na jižní polokouli, očividně v dlouho trvajícím modravém zabarvení oblasti kolem jižního pólu.
Hubbleův pohled z 25. 10. 2021 na planetu Uran ukazuje jasnou polární čepičku na severní polokouli v podobě „reflektoru“. Jedná se o jaro na severní polokouli, kdy přibývá ultrafialového záření ze Slunce, což, jak se zdá, může způsobovat zjasnění polární oblasti. Astronomové si nejsou jisti, proč. Může to být změnou průhlednosti v důsledku atmosférického metanu nebo určitým kolísáním obsahu aerosolových částic. Je neobvyklé, když atmosférická čepička se stává jasnější; ostrý nejjižnější okraj zůstává na stejné planetární šířce. Ta byla neměnná během uplynulých několika roků při pozorování planety kamerami na palubě HST. Snad některý druh tryskového proudění (tzv. jetstreamu) vynesl bariéru až na 43. stupeň planetární šířky.
Při pozorování uskutečněném 7. 9. 2021 astronomové zjistili, že tmavá skvrna na Neptunu, která byla nedávno objevena, obrátila kurs pohybu směrem k rovníku na opačný, je stále viditelná na tomto snímku, společně s potemnělou severní polokoulí. Skvrna je výrazně tmavá, protáhlého tvaru. Modrá barva Uranu i Neptunu je důsledkem absorpce červeného světla na metan bohatých atmosfér planet v kombinaci s tzv. Rayleighovým rozptylem světla, který rovněž na Zemi způsobuje modré zbarvení atmosféry.
Tyto nové fotografie pořízené Hubbleovým vesmírným teleskopem HST jsou součástí každoročního mapování obřích plynných planet Sluneční soustavy v rámci programu Outer Planets Atmospheres Legacy (OPAL). Program poskytuje každoroční Hubbleův globální pohled na změny v jejich atmosférách, pokud se týká bouří, vanoucích větrů a oblačnosti.
Zdroj: https://phys.org/news/2021-11-hubble-grand-solar.html; http://www.sci-news.com/astronomy/hubble-solar-systems-giant-planets-10286.html a https://scitechdaily.com/hubbles-stunning-grand-tour-of-the-outer-solar-system/
autor: František Martinek