Aktuality AK

V článku publikovaném 1. listopadu 2019 v časopise Science navrhla skupina astronomů nový způsob pátrání po hvězdných černých dírách a ukázala, že zde může existovat nová třída černých děr ještě menších, než ve vesmíru doposud pozorované objekty tohoto typu. Hvězdné černé díry často existují v binárních soustavách. To zkrátka znamená, že dvě hvězdy se nacházejí dostatečně blízko jedna vůči druhé uzamčené společnou gravitací při vzájemném obíhání kolem sebe.

Nové analýzy vzorků měsíční horniny dopravené na Zemi americkými astronauty vedly ke zpřesnění teorie vzniku souputníka Země – Měsíce. Byla k tomu využita nová měření izotopů rubidia v získaných vzorcích. Většina lidí pouze narazila na rubidium v podobě fialového zbarvení při ohňostrojích (tzv. zábavná pyrotechnika), avšak tento zajímavý kov pomohl astronomům z University of Chicago navrhnout novou teorii zformování Měsíce.

Astronomové využívající data z kosmické observatoře NASA s názvem Chandra X-ray Observatory (zkráceně Chandra) a dalších vesmírných dalekohledů společně vytvořili detailní mapu velmi vzácné kolize, do které se „připletly“ čtyři kupy galaxií. Nakonec všechny tyto kupy galaxií – každá o hmotnosti přinejmenším několika stovek biliónů hmotností Slunce – splynou v jeden mimořádně hmotný vesmírný objekt.

Kolem naší Galaxie – Mléčné dráhy – obíhá více než 50 satelitních trpasličích hvězdných ostrovů. Podle nových výzkumů, které uskutečnili astronomové z University of California, Riverside, několik z těchto malých galaxií bylo zachyceno a doslova ukradeno z oběžné dráhy kolem Velkého Magellanova mračna (Large Magellanic Cloud – LMC), což je menší galaxie vzdálená od Země 160 000 světelných roků.

Astronomové využívající soustavu 66 radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/Submillimeter Array) objevili nevýrazné stopy ohromné v prachu zahalené galaxie s intenzivní tvorbou hvězd, jaká doposud nebyla pozorována. Její původ se datuje do období raného vesmíru. Nově objevená galaxie pojmenovaná 3MM-1 se nachází ve vzdálenosti 12,5 miliardy světelných roků od Země.

Vědecký tým pod vedením pracovníků University of Hawaii at Mānoa poskytnul odpověď na klíčovou otázku týkající se povrchu Saturnova měsíce Titan. Radarový snímek povrchových útvarů pořízený sondou Cassini zachycuje tmavé pruhy vytvarované z písečných dun organické povahy, které se táhnou v oblasti rovníku na značnou vzdálenost.

Pokud bychom se vrátili zpět v čase do doby před 3,5 miliardami roků, jak by asi mohla vypadat planeta Mars? Astronomové NASA využívající data z roveru Curiosity publikovali na základě jeho pozorování vizualizovanou představu, jak to asi kdysi dávno vypadalo na Marsu v oblasti přistání tohoto dlouhodobě fungujícího robota. Dno kráteru Gale připomínalo solná jezera v oblasti Altiplano v Jižní Americe.

Před půl miliardou roků vládli našim mořím trilobiti a pevniny byly sterilními pouštěmi. V té době si severní a jižní magnetický pól vyměňovaly polohy skoro 80× za pouhých několik miliónů roků, přičemž zde existovalo z geomagnetického hlediska nejvíce chaotické období v historii naší planety. Geologové z Ruské akademie věd a z Institut de Physique du Globe de Paris ve Francii měřili orientaci drobných zmagnetizovaných částic ve vzorcích horniny odebraných na severovýchodní Sibiři. Zdrojem byl soubor vzorků z rozdrobených skal vyčnívajících z řeky Chorbusuonka – pozůstatek z doby před 500 milióny roků, kdy zdejší krajina byla pokrytá vodou.