Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Toto jiskrné hvězdné pole zachycené pomocí kamer Wide Field Camera 3 (WFC-3) a Advanced Camera for Surveys (ACS) na palubě Hubbleova vesmírného teleskopu HST obsahuje kulovou hvězdokupu ESO 520-21 (rovněž známou jako Palomar 6). Hustě zaplněné zhruba kulové uskupení hvězd, nacházející se blízko centra Mléčné dráhy, kde mezihvězdný plyn a prach absorbují světlo hvězd, dělají pozorování mnohem náročnější.
Tato nádherná a starodávná kulová hvězdokupa je od Země vzdálena 25 000 světelných roků. Stáří hvězdokupy astronomové určili na 12,4 miliardy roků. Kulové hvězdokupy jsou seskupení těsně svázaných hvězd obíhajících kolem center galaxií. Astronomové je považují za přírodní laboratoře, které umožňují studium vývoje hvězd a galaxií.
Mezihvězdná absorpce ovlivňuje některé vlnové délky světla mnohem více než jiné vlnové délky, mění barvy astronomických objektů způsobující jim, že se zdají být červenější než ve skutečnosti jsou. Astronomové označují tento proces jako „červenání světla“ a vytváří rozhodující vlastnosti kulových hvězdokup blízko galaktického centra – jako například ESO 520-21 – obzvláště nesnadné k pozorování.
Kulová hvězdokupa ESO 520-21 leží v souhvězdí Hadonoše, v blízkosti nebeského rovníku. Hadonoš byl jedním ze 48 souhvězdí zahrnutých ve spisech ze druhého století, jejichž autorem byl egyptský astronom Ptolemaios. Patří mezi všech 88 souhvězdí oficiálně uznaných Mezinárodní astronomickou unií.
Zdroj: https://phys.org/news/2021-09-hubble-captures-cluster-heart-milky.html a https://www.universetoday.com/152737/no-news-here-just-a-beautiful-globular-cluster-captured-by-hubble-that-is-all/
autor: František Martinek