Aktuality AK

Pojízdná laboratoř Curiosity, kterou organizace NASA vyslala v roce 2012 na Mars, vyfotografovala planetu Merkur přecházející před kotoučem Slunce. Při pohledu z Marsu byla planeta viditelná jako slabá skvrna pohybující se napříč pozorovatelnou polokoulí Slunce.

Astronomové oznámili, že se jim podařilo objevit nový typ exoplanety – kamenné těleso o hmotnosti srovnatelné se 17násobkem hmotnosti Země. Teoretikové se domnívali, že takové planety nemohou vzniknout, protože jakékoliv tak robustní těleso by zachytilo plynný vodík z okolí během svého růstu a vytvořilo by obří plynnou planetu podobnou Jupiteru. Tato planeta je kamenným tělesem a je mnohem větší než doposud objevené „super-země“. Nově objevená exoplaneta dostala přídomek „mega-země“.

NASA a její mezinárodní partneři schválili zahájení nové mise k Marsu, jejímž cílem bude přistání na rudé planetě. Kosmická sonda s názvem InSight (Interior Exploration Using Seismic Investigations, Geodesy and Heat Transport) bude mít za úkol proniknout pod povrch Marsu za účelem studia jeho nitra.

 Díky kometě 209P/LINEAR bylo možné v květnu pozorovat nový meteorický roj. Tato kometa, která byla objevena 3. února 2004, se totiž 29. května bude nacházet v dosud nejbližší zaznamenané vzdálenosti od Země a to 0,0554 AU, tedy asi na 8 miliónů km. V noci 23./24. 5. 2014 pak prošla Země blízko uzlu dráhy této komety. Tento nový roj dostal název Camelopardalidy (Camelopardalis), podle souhvězdí Žirafy, ve kterém se nachází radiant tohoto meteorického roje.

Obří bouře v atmosféře planety Jupiter – Velká rudá skvrna (Great Red Spot, GRS) – byla kdysi tak velká, že by se do ní vešly téměř tři zeměkoule. Avšak nejnovější měření, která uskutečnil Hubblův kosmický dalekohled HST, odhalila, že největší bouře ve Sluneční soustavě výrazně zmenšuje svoje rozměry.

Skupina astronomů pod vedením Ivana Ramireze (University of Texas, Austin) identifikovala prvního skutečného sourozence Slunce – tj. hvězdu téměř jistě zrozenou ze stejného oblaku prachu a plynu jako naše Slunce. Ramirezova metoda pomůže astronomům najít další sourozence Slunce, což může vést k pochopení procesu, jak a kde se naše denní hvězda zrodila a jak se Sluneční soustava stala pohostinnou pro život.