Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Bouřlivé srdce Velkého Magellanova oblaku
23.04.2015
Vytvořená scéna připomíná rozeklané ohnivé vrcholy, oblaka bublajícího magmatu a intenzivně žhavé záblesky jasného světla. Ačkoliv to může vypadat jako běsnící ohně či srdce sopky, ve skutečnosti se jedná o chladné kosmické uskupení plynů, prachu a hvězd.
Objekt na publikovaném obrázku, který pořídily kosmické observatoře Herschel Space Observatory (ESA) a Spitzer Space Telescope (NASA), je nepravidelná galaxie s názvem Velký Magellanův oblak (Large Magellanic Cloud – LMC), jeden z nejbližších souputníků naší Galaxie.
Tmavé, oranžově tónované skvrny napříč celou galaxií, jsou chocholy temného prachu. Objevují se zde rovněž tmavě červeně a zeleně označené oblasti obzvláště studeného prachu, s bílými a modrými odstíny mimořádně horkých regionů divoké tvorby hvězd. Tato světlá hnízda plynu jsou zahřívána velkým množstvím vznikajících hvězd, které tak otvírají horká „okna“ do jejich okolního prostředí.
Velký Magellanův oblak je rovněž domovem obřího kosmického pavouka – mlhoviny Tarantule. Tento horký oblak plynu a prachu je snadno pozorovatelný jako nejjasnější oblast připojeného snímku, nacházející se ve směru k levému spodnímu okraji. Mlhovina Tarantule je velmi dobře prozkoumána například pomocí Hubblova kosmického teleskopu HST (NASA/ESA), který v uplynulém roce vytvořil ohromující infračervenou mozaiku ukazující nebeský útvar ve velkém detailu.
Je to jedna z oblastí, jejímž prostřednictvím astronomové studují galaxii LMC; je dostatečně blízko, takže v ní můžeme rozlišit jednotlivé mlhoviny – včetně mlhoviny Tarantule – a studovat, jak hvězdy vznikají, vyvíjejí se a umírají v jiných galaxiích. Velké Magellanovo mračno je „obydleno“ směsicí starých a mladých hvězd, většina z nich je uspořádána podél centrální galaktické příčky, která směřuje z levého spodního do pravého horního rohu obrázku.
Herschelova kosmická observatoř a kosmický dalekohled Spitzer studují vesmír na infračervených vlnových délkách. Ve viditelném světle vypadá Velký Magellanův oblak LMC naprosto odlišně – a mnohem klidněji – spíše se podobá rozptýlené bledé záři hvězd s příležitostnými oblaky růžové a purpurové barvy.
Zdroj: http://phys.org/news/2015-03-image-tumultuous-heart-large-magellanic.html
autor: František Martinek
Těšíme se na Vaši návštěvu.
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské MeziříčíPříspěvková organizace Zlínského kraje. Telefon: 571 611 928, Mobil: 777 277 134, E-mail: info@astrovm.cz
Jak chráníme Vaše osobní údaje | Nastavení cookies | Vyrobil: WebConsult.cz