Aktuality AK

Připojený obrázek zachycuje staveniště nové sluneční observatoře na vrcholu Haleakala Crater (Maui, Havajské ostrovy), která by měla být uvedena do provozu v roce 2019. Hlavní zrcadlo dalekohledu bude mít průměr 4 metry. Stane se tak největším slunečním teleskopem na světě.

Galaxie známá jako M 87 přišla o rychle se pohybující „míč“, který by byl předmětem závisti každého baseballového nadhazovače. Byl vyvržen v podobě celistvé kulové hvězdokupy rychlostí více než tři milióny kilometrů za hodinu. Nově objevená hvězdokupa, kterou astronomové pojmenovali HVGC-1, se nyní nachází na rychlé dráze směrem do neznáma. Jejím osudem je věčně se toulat pustým prostorem mezi galaxiemi.

Pomocí dvou kosmických observatoří NASA, a to Wide-field Infrared Survey Explorer (WISE) a Spitzer Space Telescope, objevili astronomové, jak se zdá, nejchladnějšího známého hnědého trpaslíka – velmi slabý, hvězdě podobný objekt – jehož teplota je překvapivě nízká. Odpovídá teplotě povrchu v oblasti severního pólu planety Země.

Již několik dní můžeme pozorovat meteory z roje Eta Aquarid, jehož maximum nastane v úterý 6. 5. kolem 9 h SELČ. Maximum není nijak ostré, meteory tohoto roje můžeme pozorovat několik dní před a po maximu, ovšem nejlepší příležitost bude právě v noci z 5. na 6. května mezi 2. a 4. hodinou ranní (SELČ). V tu dobu můžeme spatřit až 8 meteorů za hodinu. Meteory vylétají ze souhvězdí Vodnáře. Díky vhodné fázi Měsíce, který se bude nacházet před první čtvrtí, jsou podmínky ke sledování roje letos ideální.

Snaha astronomů vypátrat exoplanetu stejně velkou jako Země pokračuje. Nedávno NASA oznámila objev takovéto planety s předběžným označením KOI-571.05. Po upřesnění parametrů byla pojmenována Kepler-186f. Planeta má průměr 1,1 velikosti Země a předpokládanou hmotnost 1,11 Země.

Astronomové objevili v souhvězdí Lva největší známou strukturu ve vesmíru – skupinu aktivních jader galaxií, která se rozkládá v délce 4 miliard světelných roků. Objevený útvar je označován jako Velká skupina kvasarů. Jedná se o seskupení extrémně svítivých jader galaxií, kterým dodávají energii supermasívní černé díry v jejich centrech. Tato konkrétní skupina je tak velká, že ohrožuje současné kosmologické teorie.

Do vesmíru byla vypuštěna již v roce 1978. Jednalo se o první kosmickou sondu ke studiu nepřetržitého toku slunečního větru směřujícího k naší planetě. K tomuto účelu byla navedena na stabilní oběžnou dráhu kolem Lagrangeova libračního bodu L1 mezi Zemí a Sluncem, ve vzdálenosti 1,5 miliónu km od Země.

Kolem planet ve Sluneční soustavě obíhají v některých případech až desítky známých měsíců. Většina z nich je bez jakékoliv atmosféry (jako například náš Měsíc), některé mají dokonce vlastní hustou atmosféru. Nejvíce měsíců obíhá kolem dvou největších planet – Jupitera a Saturnu – zatímco kolem Marsu krouží dva malé satelity připomínající asteroidy. Ale jak je to s Venuší, která je stejně velká jako Země?