Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Snaha astronomů vypátrat exoplanetu stejně velkou jako Země pokračuje. Nedávno NASA oznámila objev takovéto planety s předběžným označením KOI-571.05. Po upřesnění parametrů byla pojmenována Kepler-186f. Planeta má průměr 1,1 velikosti Země a předpokládanou hmotnost 1,11 Země.
Nově objevená exoplaneta obíhá kolem hvězdy, která má průměr 0,47 Slunce a hmotnost 0,48 Slunce. Nachází se v souhvězdí Labutě a od Země je vzdálena 490 světelných roků. Jedná se o hvězdu klasifikovanou jako červený trpaslík spektrální třídy M (tvoří asi 70 % hvězd v naší Galaxii).
Kepler-186f je jednou z pěti planet kroužících kolem hvězdy Kepler-186. Obíhá ve vzdálenosti 52,4 milióny kilometrů, přičemž jeden oběh absolvuje za 130 dnů. Kolem hvězdy Kepler-186 obíhají další čtyři planety, jejichž dráhy leží mnohem blíže, a tudíž na jejich povrchu již bude vysoká teplota nevhodná pro život. Kolem svého slunce obíhají v periodách 4, 7, 13 a 22 dnů. Všechny jsou větší než Země i než Kepler-186f.
„Objev exoplanety Kepler-186f je dalším krokem na cestě k objevu planety podobné Zemi,“ říká Paul Hertz z NASA. „Budoucí kosmické mise NASA jako Transiting Exoplanet Survey Satellite (TESS; 2017) a James Webb Space Telescope (JWST; 2018) budou mít za úkol pátrat po blízkých kamenných planetách, určovat jejich chemické složení, složení jejich atmosfér a zjišťovat, zda na nich existují podmínky vhodné pro život.“
Může být obyvatelná?
Přestože známe velikost planety Kepler-186f, neznáme doposud přesně její hmotnost (některé odhady uvádějí 1,11 hmotnosti Země) ani složení. Z pozorování pouze vyplývá, že by se mohlo jednat o kamenné těleso. Při pohledu z povrchu planety Kepler-186f svítí mateřská hvězda v pravé poledne stejně, jako se na Zemi jeví Slunce asi hodinu před západem. Planeta obíhá při vnějším okraji obyvatelné zóny mateřské hvězdy.
„To, že se planeta nachází v obyvatelné zóně, ještě neznamená, že planeta je obyvatelná. Teplota na povrchu planety silně závisí na její atmosféře, na rychlosti větrů a na rychlosti rotace,“ říká Thomas Barclay (Ames Research Institute). „Kepler-186f může být spíše sestřenicí než dvojčetem Země.“
Mohla by na planetě Kepler-186f být kapalná voda? Těžko říct. Podle všeho dostává od červeného trpaslíka zhruba třetinu záření ve srovnání se Zemí. K tomu, aby za takových okolností měla kapalnou vodu, by potřebovala atmosféru s mohutnou vrstvou oxidu uhličitého či jiného skleníkového plynu. To ale rozhodně není nemožné.
Pod vlivem červeného trpaslíka
„Ze všech známých exoplanet pouze tato jediná připomíná náš domov,“ říká Thomas Barclay (NASA, Ames Research Center). Její průměr pouze o 10 % převyšuje naši Zemi a je nejmenší planetou mimo Sluneční soustavu, která obíhá kolem mateřské hvězdy uvnitř tzv. obyvatelné zóny. V současné době známe již asi 20 planet obíhajících v obyvatelné zóně, avšak exoplaneta Kepler-186f je z nich nejmenší a nejvíce se blíží průměru Země.
Jak už bylo uvedeno výše, mateřská hvězda Kepler-186 patří mezi červené trpaslíky. Takové hvězdy jsou mnohem aktivnější než Slunce, dochází u nich k většímu počtu erupcí a produkují mnohem intenzivnější hvězdný vítr. Vzhledem k tomu, že planeta Kepler-186f je o něco větší než Země, tak pokud má stejnou vnitřní strukturu, její magnetické pole může být rovněž silnější. To může vyvolávat interakce mezi intenzivní radiací hvězdy a případnou atmosférou planety, v níž mohou vznikat velmi často velkolepé polární záře viditelné z velké části povrchu planety.
Zdroj: http://www.nasa.gov/ames/kepler/nasas-kepler-discovers-first-earth-size-planet-in-the-habitable-zone-of-another-star/index.html a http://www.space.com/25526-earthsize-planet-kepler-186f-habitable-infographic.html
autor: František Martinek