Poslední květnovou středu roku 2024 se v areálu Hvězdárny Valašské Meziříčí, p. o. uskutečnilo setkání partnerů projektu Kulturního a kreativního centra – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. V současné době finišují přípravy pro zahájení samotné stavby nového objektu, ale stejně tak se snažíme nacházet a rozvíjet spolupráci s řadou partnerů, kteří nám mohou s činností v nových prostorách pomoci.
Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Již několik dní můžeme pozorovat meteory z roje Eta Aquarid, jehož maximum nastane v úterý 6. 5. kolem 9 h SELČ. Maximum není nijak ostré, meteory tohoto roje můžeme pozorovat několik dní před a po maximu, ovšem nejlepší příležitost bude právě v noci z 5. na 6. května mezi 2. a 4. hodinou ranní (SELČ). V tu dobu můžeme spatřit až 8 meteorů za hodinu. Meteory vylétají ze souhvězdí Vodnáře. Díky vhodné fázi Měsíce, který se bude nacházet před první čtvrtí, jsou podmínky ke sledování roje letos ideální.
Meteory z tohoto roje pochází z prachové stopy komety 1P/Halley. Je vidět každých 75−76 let. Je nazvaná po Edmondu Halleyovi, který roku 1705 jako první předpověděl její návrat. Naposledy se objevila ve Sluneční soustavě v roce 1986, příště se objeví v roce 2061. Země prochází její dráhou každoročně v pozdním dubnu a také v říjnu. Prvním rojem jsou tedy Eta Aquaridy a druhým Orionidy s maximem kolem 21. října.
Radiant roje je v souhvězdí Vodnáře. Je škoda, že poloha radiantu v tomto souhvězdí na počátku května není pro Střední Evropu příliš výhodná, radiant stoupá totiž jen nízko nad obzor. Proto je také tento roj viditelný hlavně z jižní polokoule, kde jsou pro něj mnohem výhodnější podmínky a jeho frekvence je zde mnohem vyšší. Můžeme zde spatřit až 40 meteorů za hodinu. Je známé, že název roje je odvozen od souhvězdí, ze kterého meteory jakoby vylétají. V souhvězdí Vodnáře však leží hned několik radiantů, a proto je třeba názvy rojů odlišit, a to pomocí nejbližších hvězd k radiantu. Radiant η-Aquarid tedy leží velmi blízko hvězdy η Aqr.
Radiant roje η-Aquarid a jeho pozice během aktivity roje.
Historie roje
Oficiálně byly η-Aquaridy objeveny při plavbě po Středozemním moři v roce 1870 plukovníkem G. L. Tupmanem. Důkaz přišel o rok později 29. dubna, kdy Tupman zaznamenal asi 8 meteorů. Pozorování η-Aquarid byla velmi vzácná, zájem o roj zvýšil až objev, který učinil Herschel popisující souvislost komet s meteorickými roji. Bylo zjištěno, že Halleova kometa je nejblíže zemi 4. května, kdy je radiant ve Vodnáři. V té chvíli si Herschel ihned povšiml, že pozorování z let 1870 a 1871 (Tupman) jsou velmi blízko těmto předpovědím.
Zmapování tohoto roje však zůstalo i nadále nedokončené z důvodu nedostatku aktivních pozorovatelů na jižní polokouli. Na severní polokouli byl zase problém s výškou radiantu roje. Teprve v roce 1920 se objevilo na jižní polokouli několik významných pozorovatelů, čímž dramaticky vzrostlo poznání jižních rojů. Jeden z nejplodnějších pozorovatelů byl R. A. McIntosh (Auckland, Nový Zéland), který v roce 1929 vydal jednu z nejvýznamnějších studií o Eta Aquaridách.
V roce 1947 se η-Aquaridy připojily k řadě prvních rojů, které byly detekovány rádio pozorováním. Rádiová pozorování byla však často ignorována, neboť na začátku května se tato pozorování vyskytovala jen zřídka. Naštěstí se na tento roj zaměřily radiové observatoře v Kanadě a následně také v Československu (Ondřejov).
Dráhy ETAds Foto: Jakub Koukal. V současné době víme o tomto roji nové informace hlavně díky databázi drah meteoroidů EDMOND. Ve stávající databázi (verze 4.0) bylo nalezeno 806 drah, které podle katalogu IAU MDC (J8) patří k roji η-Aquarid. Pro přiřazení jednotlivých drah k tomuto roji bylo použito Drummondova kritéria podobnosti drah (v porovnání se střední dráhou roje) s maximální hodnotou D´<0,1, maximum činnosti roje bylo zjištěno v solární délce (sol) 46,2° (7. 5.) a poloha radiantu (RA/DEC) 338,3°/−0,7°.
Projekce drah η-Aquarid ve Sluneční soustavě, jehož autorem je Jakub Koukal.
Průměrná rychlost η-Aquarid byla stanovena na 65,4 ± 0,6 km/s, meteory roje tedy patří mezi ty nejrychlejší, které můžeme v průběhu roku pozorovat, což je způsobeno retrográdními dráhami. Střední dráha proudu η-Aquarid má velkou poloosu (a) 9,1 AU, perihelium (q) 0,6 AU, excentricitu (e) 0,9 a sklon (i) střední dráhy je 163,5 stupně.
Více o databázi EDMOND se brzy dočtete v dalších článcích.
Zdroje:
EDMOND (v 4.0)
http://www.imo.net/imc2013/sites/default/files/s14.pdf
http://meteorshowersonline.com/lyrids.html
http://www.imo.net/calendar/2014
autor: Sylvie Gorková